Keďže sa frekvencia vraj "nevyhnutných" teroristických útokov v Západnej Európe tento týždeň mierne zväčšila a útočník má "úplne prekvapivo" opäť rovnaké charakteristické znaky, pripomeňme si vysoko politicky nekorektný prejav otca prof. Petra Piťhy. Jeho iný epický prejav sme vám pred časom už priniesli. Zvýraznenia sú pôvodné - pozn. šéfredaktora
********
Zastavme se nyní u problému migrantů. Za příznačné na diskuzích kolem nich považuj, že se spíše okrajově sem tam někdo dotkne skutečného merita věci a jeho zasazenosti do širšího kontextu.
Jako dnes ve všem se zabýváme akutními otázkami v časovém horizontu včera – zítra a ani v situaci celkově tak vážné se političtí představitelé nepřestali zajímat o své populistické zájmy a „body“ pro příští volby a nezačali se zabývat dobrem společnosti.
Pohled na hlavy států při pohřbu oběti masakru v Paříži mně naplnil pohrdáním. Zhroucení Anděly Merkelové, vizážisty upravenou na jakousi Mater Dolorosa, se opírala o mužnou ochrannou paži prezidenta Hollanda, který s pevnou tváří hledí nad všechny účastníky jako ten, kdo má situaci pod kontrolou, jakoby v rozhovoru se svým božským protějškem na nebesích.
Je mi stydno i jen mluvit o všech těchto nevzdělaných, ustrašených hlupácích, kteří nemohli zaujmout žádný postoj, protože nemají žádný názor. Tyto mátožné loutky, které se deklarují jako zásadoví lidé, jsou hříčky v rukou davu.
Otázka migrantů je případ velmi složitý, protože vznikal z mnoha důvodů a ovlivňuje spousty oblastí života společnosti. Týká se rovněž mnoha různorodých území a vlastně celého světa. Patrně nikdo nemá dostatek zpráv odevšad, což zneváží rozhodování, když je třeba dělat jasná, pevná a hlavně rychlá rozhodnutí.
Je tomu, bohužel, tak, že do vyhrocené situace jsme se – upozorňuji, že skoro všichni – probudili z líbezných snů ukolébaní ve volně se pohybující se síti utkané z dlouhotrvajícího nadbytku sociálních států. Není divu, že se teď chováme jako chroust, který spadl do podmáslí. Jednoduše si nevíme rady.
Pokusím, opakuji, pokusím se situaci alespoň pojmenovat a obraz poněkud uspořádat. Zároveň se zmíním o řadě nebezpečí, kterým bychom měli čelit. Začnu tím, co je nejtvrdší a naprosto zásadní. Je válka. Není mír. Mír, pokud ho chceme, musíme uhájit, to jest vybojovat.
Nemluvit o realitě války a zastírat si ji mi připomíná chování dítěte, které si ručníkem zakryje tvář a myslí si, že je nikdo nevidí, protože ono samo nevidí nikoho. Je trestuhodné, že se slovo válka nesmím vyslovit. Konflikt, střet zájmů, dramatické události, mezinárodní krize jsou výrazy, které patří do systému míru a dají se řešit jednáním. Jenže jsme ve válce. Uvažovat ve schématech míru je nemístné.
Je třeba uvažovat v termínech války. Z toho mi vyplývá, že se máme starat o hranice a suverenitu. My se však zabýváme otázkou migrantů, což je strašný, ale odvozený problém.
Hranice je třeba hlídat a hájit. Suverenitu vyjadřují právními předpisy, především vízovou povinností. Hranice je ve válce linie pevně vojensky střežená. Za ní jsou nepřátelé. Na hranici se střílí. Výjimku tvoří člověk s bílou vlajkou, člověk s rukama vzhůru a beze zbraně. Protože bohužel bojují i ženy a dokonce děti, nelze je vyloučit.
Lidé, kteří přicházejí z území nepřítele, buď útočí, nebo jdou dobrovolně do zajetí. Jsou proto eskortováni do střežených táborů a upozorněni, že při pokusu o útěk se po jediné výzvě střílí. Tam jsou identifikováni. Pokud mají doklady, ověří se jejich pravost. Čas pobytu v běženeckém/zajateckém táboře je vymezená.
Po jeho uplynutí dostává každý vízum určitého charakteru, nebo je vyveden před hranici, kterou přestoupil. Je-li usvědčen z překročení zákonů, je uvězněn. Tvrdí-li uprchlík, že prchá do jiné země, budiž, v uzavřeném vozidle s vojenským doprovodem a předaný příslušným orgánům na hranici cílového či tranzitního státu.
Až dosud nepadlo jediné slovo o charitě a milosrdenství. Pochopitelně, že mají své místo, ale nemůžeme o nich uvažovat jaksi odděleně, a to ve schématu míru. Milosrdenství v době války se projevuje teprve po skončení vojenské operace. Zajetí nejsou tyranií, ponižováním, uprchlíci dostávají ve stavu války zázemí odpovídající základnímu zajištění.
Ať je velkorysé! Příděl jídla však bude asi polovina toho, co je dávkou na muže a den těch, kdo hájí hranici. Žádné peníze nepotřebují. Dostanou-li vízum, ať je jejich sociální zajištění jasně vymezeno a podmíněno prací, která jim samozřejmě musí být nabídnuta.
To vše jeví se mi jako jasné. Včetně toho, že každý, kdo jedná proti těmto příkazům, dopouští se velezrady, popřípadě válečného zločinu proti lidskosti a je ho podle toho rychle potrestat.
Fakt, že jsme ve válečném stavu, že válka není bůhví kde, ale přímo se nás týká, je dán článkem 5 smlouvy NATO, kterou jsme podepsali. Obrátí-li se kterýkoli člen na ostatní s žádostí o vojenskou pomoc, protože se cítí ohrožen, jsou ostatní povinni tuto pomoc poskytnout. Neposkytnutí pomoci je zrada, a tedy přeběhnutí k nepříteli.
Nešilhejme po neutralitě. Není možná. Přejít na druhou stranu znamená vydat se všanc úhlavnímu nepříteli. Za takto vyhrocené situace není možné hledat akademická řešení a na konferencích mezi (kvazi)odborníky debatovat o modelech soužití a prolínání kultur.
Problém je až příliš aktuálně reálný. Akademici usnuli a jsou čtvrtstoletí pozadu nebo vedle. Opakuji, že jsme ve válce a armády čekají na povel. Navíc akademické úvahy podporují resp. zakrývají nerozhodnost vlád a způsobují, že pod dojmem hrůzných zpráv (uřezávání hlav) emotivně vznikají fanatické návrhy, příp. i pokusy převzít obranu do vlastních rukou. Tím se pak vytváří živná půda i nerozvážný dav pro schopného organizátora, který se brzo promění v diktátora-zachránce.
Analogicky není čas hledat viníka a diskutovat o chybách jednotlivých rozhodnutí a politiků. Postačí vědět, že k základnímu omylu jsme, s výjimkou potvrzující pravidlo, přispěli všichni. Opustili jsme svou náboženskou identitu. Není čas o tom diskutovat. Žijeme v přítomnosti a je třeba v ní jednat.
Řekl jsem, že situace je nevšední, komplikovaná. Předně je třeba odlišovat uprchlíky válečné a ekonomické. Vezmeme nejdřív uprchlíky ze Sýrie a středního Východu.
Kdo může rozhodnout o vydání víza a ověřit pravost dokladu? Jedině BIS.
Jak jednat ve válce, která se vymyká z rámce dosud platného mezinárodního práva? Útočníkem je „islámský stát“, který státem není. Je seskupením po celém světě rozesetých teroristických organizací a center. Mnoho příslušníků tohoto hnutí má ŘÁDNÉ občanství ve státech, které se brání.
Co, právně vzato, je ozbrojený útok na teroristické základny v jiném suverénním státě? Jak odlišit vojáka protistrany od civilistů a jak vůbec určit, kdo stojí na které straně? Kdo jsou plně vycvičení lidé bez uniforem vybavení vojenskou technikou armády určitého státu?
V jakých kleštích, s jakými záměry, jakými prostředky a pod jakým dozorem se ocitají a jednají politici? Namátkou: Bojí se A. Merkelová víc vlastních občanů nebo teroristů? Je Putin, prostoupený duchem sovětského Kremlu, v obavách z muslimů nebo z NATO? Anebo je souběžníkem expanze Číny do oblasti Řecka, protože se jí děsí?
Jisté je, že vůdčí politici mají oproti běžným lidem na stole svodky svých rozvědek. Jenže je jim to něco platné, když do každé rozvědky se vetře agent protistrany? A můžou vůbec nějak samostatně rozhodovat, když nejvážnější informace mají bezpečnostní agenti? Na mnoha nejvyšších politických, hospodářských, diplomatických i vojenských postech stojí „bývalí“ či současní agenti. Panuje všeobecná nedůvěra.
Chce-li někdo změřit míru bezhlavosti široce otevřené náruče pro migranty, ať si to porovná s Anglií na počátku 2. světové války. Řekl by W. Churchil: Musíme velkoryse přijímat uprchlíky z Německa, je to naše humanitární, charitativní povinnost?
Podívejme se nyní na ekonomickou variantu uprchlíka. I zde je řada odlišností, ve které se laik špatně orientuje. Jde o lidi prchající z občanské války, která však vznikla z důvodu sociálních rozdílů, tedy z důvodu špatné ekonomiky? Jde o lidi bohaté, kteří jdou do klidu za svým kontem v bohatých zemích? Jde o nešťastníky nalákané zločinnými agenturami nabízejícími transport do ráje? Jde o lidi prchající z důvodů ekonomických, aby nezemřeli hladem?
K dovršení nepřehlednosti je jasné, že této vlny ekonomických uprchlíků rádi využívají teroristé z předchozího výkladu.
Situace je, zvláštní v konkrétních případech, opravdu neřešitelně komplikovaná, a proto, myslím, musíme hledat opět podstatu problému. Jde o otázku, jak řešit hospodářskou pomoc zemím s podstatně nižší životní úrovní.
Po mém soudu to nejde udělat tím, že budeme přijímat imigranty. To by v posledku vedlo k úplnému vylidnění chudých oblastí, přesunu všech do oblastí bohatých a jejich následné ekonomické zhroucení. Z toho plynou i řešení uprchlické krize. Z důvodů ekonomické nutnosti je třeba uzavřít hranice a zamezit dalšímu přílivu běženců. Transferový byznys trestat jako zločinný.
Z důvodu lidskosti je třeba běžence ošetřovat, nasytit, vybavit nejnutnějším a po časově OMEZENÉ krátké rekonvalescenci vrátit zpět.
Nájdi nás na FB: ZA KRESTANSKE SLOVENSKO. čo si myslíte o téme? Napíšte nám do FB komentov