Režim v Severní Koreji se obává, že křesťanství by se mohlo stát alternativní ideologií.
Z oblasti Blízkého východu nepřestávají přicházet zprávy o kritické situaci tamních křesťanů. Zejména bojovníci tzv. Islámského státu s nimi zacházejí mimořádně krutě. Jsou však i jiné části zeměkoule, ve kterých čelí křesťané extrémnímu zacházení. Jednou z nich je podle britské rozhlasové i televizní stanice BBC Severní Korea.
Ze země s diktátorským režimem Kim Čong-una přicházejí rozporuplné informace. Navíc je není možné dostatečně ověřit. Podle turistů nakloněných severokorejskému režimu není v zemi žádný problém. Naproti tomu kritici tamějších poměrů recyklují historky plné hororů a fám a vydávají je za fakta, informuje BBC.
Takže se těžko ověřuje i tvrzení jedné militantní křesťanské skupiny, podle které jsou v Severní Koreji křesťané pro svou víru drceni parními válci, používáni na biologické pokusy, odváženi do likvidačních táborů nebo na místě zabíjeni před zraky svých dětí.
Existují i jiné názory: křesťané v Severní Koreji prý sice zažívají těžké časy, ale jsou tolerováni, za podmínky, že se nesnaží obrátit na křesťanství jiné lidi. Dalo by se to říct i slovy "Nech si svou víru pro sebe a nebudeme na tebe zvlášť krutí".
V hlavním městě Pchjongjangu jsou čtyři státem povolené křesťanské církve: dvě protestantské, jedna katolická a jedna ruská pravoslavná. Kritici severokorejského režimu je však považují za pouhou kamufláž.
Jedna osoba, která protestantské bohoslužby navštívila, pro BBC uvedla, že to bylo shromáždení na způsob anglikánské církve. Malou kongregaci tvořilo asi 20 osob, většinou starší ženy a pěvecký sbor, o kterém se účastník vyjádřil docela pochvalně. Bible byly dvojjazyčné, v angličtině a v korejštině, vydané v Jižní Koreji.
Křesťanské tradice nejsou zakladatelům současné Severní Koreje docela neznámé. Nakonec univerzita vědy a technologie v Pchjongjangu, otevřená v roce 2010, je financována oddanými křesťany ze Spojených států a Jižní Koreje.
Jak řekl jeden z bývalých učitelů, i mnozí učitelé jsou vroucí křesťané. Suki Kim, která na univerzitě učila, řekla že dva učitelé, jimž důvěřovala, jí vyprávěli o deportaci kolegy, který byl prý vyhoštěn za to, že rozdával bible.
Otevřená evangelizace je absolutně zakázána, ale skrytější formy šíření křesťanství jsou povoleny. Kupříkladu používání biblických veršů jako příkladů při výuce jazyka. Univerzita je pochopitelně jen velmi malým výsekem života v Severní Koreji. Režim se však celkově obává, že křesťanství by se mohlo rozšířit podobně jako v Jižní Koreji a stát se alternativní mocí, respektive ideologií.
Nemůže být pochyb, že vláda v Pchjongjangu jedná tvrdě s cizinci přicházejícími do země s cílem rozdávat bible. Vždy putují do vězení a v některých případech jsou odsouzeni na těžké práce v pracovních táborech s brutálním vězeňským režimem.
Reportér BBC uvádí, že se osobně setkal s jedním misionářem, který je po věznění v Severní Koreji vážně psychicky narušen a kvůli traumatickým zážitkům ani nedokáže průběh výkonu trestu popsat.
Je možné, že křesťanské bohoslužbyv Pchjongjangu jsou jenom kamufláží, aby severokorejský režim prezentoval světu svou toleranci. Není možné zjistit, kolik křesťanů žije v tzv. podzemní církvi. O své víře tito křesťané mluví jenom s lidmi kterým důvěřují.
Státem neschválená křesťanská společenství jsou zřejmě nejsilnější na severu země, blízko hranic s Čínou, odkud se také do Severní Koreje moohu dostávat křesťanští misionáři.
Jeden cizinec ze Západu, který prožil v Pchjongjangu několik let, BBC řekl, že podle jeho dojmu oficiální křesťané neměli příliš silnou víru. Zároveň jej však překvapilo, jak mocně Severokorejci věří různým pověrám.
Anna Budajová je spolupracovnicí Českého rozhlasu Plus (http://www.rozhlas.cz/plus/portal/)