»Jsem pevně přesvědčen, že postižená novorozeňata jsou ďáblem podstrčené kusy masa bez duše, které je třeba utopit«.
Ve stejném smyslu se vyjádřil v letech 1519, 1539 1541. Byl přesvědčen o pravdivosti pověry, že tyto děti ďábel vyměnil a podstrčil. V roce 1541 řekl doslova: „Pokládám za jisté, že takové podstrčené děti jsou jen kus masa bez duše, které je ďábel schopen vytvořit“. Proto radil knížeti z Anhaltu, že takové podvržené děti jsou od ďábla, jen žerou a sají víc než deset zdravých dětí, aby matku vysály. Za takové děti byly v Lutherově době pokládána postižená a znetvořená novorozeňata. Kníže však odmítl Lutherův návrh takové děti utopit.