21. května přijal Svatý otec účastníky 24. plenárního shromáždění Papežské rady pro laiky, kteří se sešli nad tématem "Svědectví Kristu v politickém společenství".
Papež jim řekl, že i když "technická formace politiků" není součástí jejího poslání , má Církev právo "mravního úsudku ve věcech, jež se týkají společenského řádu, a to tam, kde to vyžadují základní práva člověka nebo spása duší".
"Je na věřících laicích, aby ukazovali - ve svém osobním a rodinném životě, i v socio-kulturním a politickém životě - že jim víra umožňuje číst skutečnost novým, hlubokým způsobem, a proměňovat ji", řekl papež.
"Je také povinností laiků, aby se aktivně účastnili politického života způsobem, který odpovídá učení Církve, aby přinášeli do demokratické debaty solidní rozumové uvažování i velké ideály; musejí hledat širší konsensus mezi lidmi, jimž jde o obranu života a svobody, ochranu pravdy, dobra rodiny, o solidaritu s potřebnými a o usilovné hledání obecného dobra".
Svatý otec pokračoval: "Potřebujeme autenticky křesťanské politiky, ale ještě více potřebujeme věřící, kteří přinášejí svědectví Kristu a Evangeliu v občanském a politickém společenství. Tuto potřebu musejí odrážet vzdělávací koncepty církevního společenství; vyžaduje také nové způsoby asistence a podpory od kněží. Členství křesťanů ve sdruženích, církevních hnutích a nových společenstvích může být dobrou školou učedníků a svědků, podporovaných charismatickými, vzdělávacími a misijními zdroji těchto skupin".
Papež vysvětlil, že "šíření konfúzního kulturního relativismu a utilitářského, hedonistického individualismu oslabuje demokracii a podporuje nadvládu síly. My naopak musíme najít a posilovat autentickou politickou moudrost; ve sféře naší vlastní kompetence musíme být nároční; musíme umět užívat vědeckého výzkumu, čelit realitě ve všech jejích aspektech, vyhýbat se jakémukoli ideologickému redukcionismu nebo utopickým snům; musíme ukázat, že jsme otevření pravému dialogu a spolupráci, musíme pamatovat, že politika představuje komplexní rovnováhu mezi ideály a zájmy, ale nikdy nesmíme zapomínat, že hlas křesťanů může být rozhodující jen tehdy, když se znalost víry stává znalostí skutečnosti, klíčem k úsudku a konceptu přeměny. Potřebujeme prostě pravou "revoluci lásky"."