Vzpomínkou na kubánského křesťanského politika Oswalda Payá, který za dosud nevyjasněných okolností zemřel před dvěma měsíci při automobilové nehodě, zahájila včera Křesťanská demokratická internacionála své zasedání v italském hlavním městě. Předseda sdružení, italský politik Pier Ferdinando Casini, kubánského disidenta a vůdce opozičního Křesťanského hnutí osvobození označil za hrdinu naší doby. Více než sto padesát delegátů dvoudenního kongresu, mezi nimiž nechybí bratr zmíněného kubánského politika (Carlos Payá), premiéři četných evropských zemí, představitelé Evropské lidové strany, či dcera vězněné Julie Tymošenkové, Jevgenija, dnes přijal na zvláštní audienci v Castel Gandolfu Benedikt XVI.
Současná hospodářská situace, jejíž závážnost a komplexnost jistě znepokojuje, nabývá stále rostoucího významu. Křesťan je však povolán jednat a vyjadřovat se v prorockém duchu. Musí být schopen v probíhajících změnách podchytit nepřetržitou, byť tajemnou Boží přítomnost v lidských dějinách. Krize nás zavazuje, abychom si nově promysleli svou cestu. Stává se příležitostí k rozlišování a změně plánů, zahájil Svatý otec svou promluvu. Politika a správa se tudíž nemají orientovat podle tržní logiky, nýbrž se upamatovat na učení II. Vatikánského koncilu, podle kterého „uspořádání věcí má být podřízeno řádu osob, a ne naopak“ (Gaudium et spes, 26). Takové uspořádání se zakládá na pravdě, buduje se ve spravedlnosti a je oživováno láskou (Katechismus katolické církve, 1912), pokračoval papež a varoval před vábivostí rychlých nabídek:
Naneštěstí mnozí reagují velmi hlasitě, a přitom pohotově, povrchně a krátkodobě na nejzásadnější a nejhlubší lidské potřeby. Smutné aktuálnosti tak nabývá apoštolovo varování: Přijde totiž doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, nýbrž si podle vlastních choutek nahromadí učitele, kteří šimrají jejich uši; odvrátí sluch od pravdy a obrátí se k bájím (2 Tim 4,3).
Rozhodující rozlišování se týká lidského života, kde všechny volby mají respektovat „transcendentní důstojnost člověka“ (Katechismus katolické církve, 1929). Úcta k životu ve všech jeho fázích se nedílně pojí k úctě manželství jako nerozlučitelného svazku muže a ženy. Bl. Jan Pavel II. řadí k základním lidským právům „právo žít v úplné rodině a mravném prostředí“ (Centesimus annus, 47).
Skutečný pokrok lidské společnosti se tudíž nemůže obejít bez politických rozhodnutí, bránících a podporujících manželství a rodinu. Tyto politické cíle musí sledovat jak jednotlivé státy, tak mezinárodní společenství, aby tak zvrátily rostoucí osamělost jednotlivce a z ní pramenicí utrpení a vyprahlost.
Každý člověk je odpovědný za uchování lidské důstojnosti v dějinách, poukázal na závěr Svatý otec, avšak zvláštní odpovědnost náleží politickým představitelům. Křesťanští politici by měli být „schopni dát budoucím generacím důvody k životu a naději“ (Gaudium et spes, 31) a pamatovat, že „držitele moci stihne neúprosný soud“ (Mdr 6,5).