Iben Thranholm , slavná dánská reportérka, upozorňuje na zásadní civilizační obrat, kterého si západní propagandisté pochopitelně nevšímají a jenž způsobí, že Rusko stane v čele více než dvou miliard křesťanů po celém světě
V žádném historickém období nebyla perzekuce křesťanů tak rozšířená a tak strašná, jako nyní. Probíhá globální válka proti křesťanům, která nabrala na intenzitě od americké invaze do Iráku. V rámci “plnění plánu” na zničení národních států a vládních struktur po celém Blízkém východě využily islamistické skupiny příležitosti a začaly vraždit křesťany a všemožně jim škodit.
Americká výroba uprchlíků
Americká novinářka a básnířka Eliza Griswold napsala pro New York Times mnoho o tom, jak americká invaze udělala ze statisíců Iráčanů uprchlíky. “Od roku 2003 jsme přišli o biskupy, kněze a více než šedesát kostelů bylo vybombardováno,” řekl jí tehdy Bashar Warda, arcibiskup Chaldejské katolické církve v Arbílu. S pádem Saddáma Hussajna začali Irák křesťané masově opouštět: z téměř 1,5 milionu v roce 2003 je jich dnes méně než 500.000.
S nástupem takzvaného Arabského jara se věci ještě zhoršily. Úspěchy, kterých ISIS dosáhla v Iráku, inspirovaly podobné skupiny na dalších kontinentech - především v Africe. Tam egyptské Muslimské bratrstvo páchá různé odpornosti na křesťanech, stejně jako to činí Boko Haram v Nigérii a Al-Shabaab v Somálsku.
Nejen, že USA, takzvaně “Boží země” (God’s Own Country), udělala z Blízkého východu peklo na zemi pro všechny křesťany, aby se pak stavěla slepou vůči popravám, znásilňování dětí a nepopsatelným zvěrstvům. To, že tyto “problémy” zdánlivě nevidí a nijak je neřeší, je samo o sobě dost strašné. Ještě horší však je, že kromě toho žalostně selhává západní politika v regionu. Podcenila totiž význam náboženského cítění a víry v zemích, v nichž provedl Západ takzvanou intervenci. Do očí bijící chybou západní zahraniční politiky je představa, že západní sekulární model, který trvá na jasném oddělení mezi organizovaným náboženstvím a politikou, může být vnucen zbytku světa, nehledě na politické, kulturní a náboženské prostředí.
Naprostá katastrofa, v niž se změnila západní politika v oblasti Blízkého východu, svědčí o tom, že tento předpoklad je přinejmenším hlubokým omylem. Právě náboženské přesvědčení, respektive jeho nedostatek, je jedním z hlavních důvodů, proč po minulé dvě dekády většina světa odmítá západní model demokracie, a proč po stejnou dobu selhává jak domácí, tak zahraniční politika západních zemí. Západní odmítnutí nábožeství jako platné součásti reality celou politickou hru obrátilo naruby - a právě to poskytlo příležitost Rusku.
Putinova ochrana křesťanů
Pro mnoho národů a států mimo západní civilizační okruh znamená “modernost” právě návrat k náboženským kořenům. Dvacáté první století nedovoluje oddělení geopolitiky od náboženství. Vladimír Putin to ví. V únoru roku 2012 velmi vážně slíbil ruské ortodoxní církvi, že ochrana pronásledovaných křesťanů po celém světě bude klíčovou otázkou jeho zahraniční politiky.
A ačkoli je hlavním zjevným důvodem ruské intervence v Sýrii boj proti terorismu, ohrožujícímu potenciálně i Rusko, ochrana křesťanských minorit a obrana křesťanského dědictví v Sýrii hrají naprosto klíčovou roli. Mnozí z nejuctívanějších světců ortodoxní křesťanské církve byli Syřané, včetně Efréma Syrského, Basilea Velikého a Sv. Jana Chrysostoma.
Hlava Synodního odboru pro záležitosti vztahů církve a společnosti, Vsevolod Chaplin, prohlásil o syrském požadavku na vojenskou intervenci Ruska ve formě náletů: “Jakýkoli boj proti terorismu je morální. Mohli bychom ho nazvat svatou válkou.”
Západ a Východ si vyměnily role
Chaplin přitom nehovoří o nové náboženské válce - naopak. Hovoří jen o zjevné morální povinnosti bojovat se zlem. Jenže boj se zlem vyžaduje nejen zbraně a proviant. Vyžaduje sílu ducha. Rusko svou spirituální sílu po skončení Studené války odvozuje z mocné obrody ortodoxního křesťanství, zatímco Západ svou křesťanskou identitu opouští. Ve výsledku si tak Západ a Východ vyměnily role: křesťanskou supervelmocí a hlavním obráncem křesťanské víry už nejsou Spojené státy, ale naopak Rusko.
“Křesťanské národy mohou vzdorovat pseudo-islámskému extrémismu jen tak, že založí svou politiku na tradičních náboženských hodnotách,” myslí si Chaplin. “Sekularismus se nikdy nebude schopen vypořádat s výzvou, kterou pro něj představuje náboženský fanatismus, který v dnešní době masově míří do Evropy. Jakémukoli extrémismu náboženskému či pseudonáboženskému podlehne. Dokonce i pokud by se mu podařilo odrazit nápor náboženského radikalismu pomocí peněz, vydrží tato strategie jen krátkodobě, maximálně dvacet až třicet let.” Tyto věty pronesl duchovní na konferenci “Kulty, novopohanství, sekularismus: Nebezpečí rozpadu křesťanského etosu” ve Slovinsku. Jinými slovy říká, že cokoli vždycky zvítězí nad duchovní prázdnotou.
A má pravdu. Právě proto, že je ovládán sekularistickou ideologií, ztratil Západ jakoukoli možnost hájit ve světě zájmy křesťanstva - i své. Namísto toho vytváří terorismus a rozdmýchává náboženský fanatismus, které jsou původci hrůz, z nichž tuhne v žilách krev. Jedinou velmocí, která přijímá zodpovědnost za perzekvované křesťany ve světě, je Rusko.
Spirituální dimenze ruské zahraniční politiky
A fakt, že Putin je přítelem a nadějí pronásledovaných křesťanů bude mít strategické důsledky, sahající daleko za oblast Blízkého východu. Tuto klíčovou spirituální dimenzi ruské zahraniční politiky přitom všechna západní mainstreamová média naprosto ignorují.
Křesťanů je přitom po celém světě 2,3 miliardy. Dvě třetiny z nich žijí mimo západní civilizaci a všude jsou vystaveni perzekuci: Podle organizace Open Doors je každý měsíc pro svou víru zavražděno 322 křesťanů, 214 kostelů a křesťanských domů je zničeno a celkem je vůči křesťanům spácháno 772 násilných činů.
Minulý týden uprchlo 15.000 křesťanů jen z oblasti Sadadu. Jde o starobylou křesťanskou komunitu severně od Damašku, v níž lidé stále mluví Aramejsky - jazykem Ježíšovým. ISIS totiž vyhrožoval, že na oblast zaútočí. A to nemluvíme o křesťnaských kostelech a svatyních, které v té době Islámský stát zničil. Včetně té, v níž je pohřben starozákonní prorok Jonáš.
Putin jako císař Konstantin
Křesťané, vystavení takovému tlaku, potřebují někoho, kdo by za ně bojoval. Není se tedy co divit, že pomoc, která se jim nabízí, vděčně přijali. Zdá se, že jsou nadšeni představou, že by Rusko mohlo zastavit jatka, trvající v Sýrii již více než čtyři roky.
Pro mnoho křesťanů po celém světě je Putin čímsi jako císařem Konstantinem 21. století. Byl to právě Konstantin, kdo ukončil pronásledování křesťanů v Římské říši. Konstantin také udělil církvi privilegia, která jí umožnila zesílit natolik, že mohla skutečně pozitivně ovlivňovat společenské dění. Je klidně možné, že Putin stejnou roli sehraje dnes. Pak se jeho země stane opravdovou křesťanskou supervelmocí. Tuto roli donedávna hrál Západ, ale jak už bylo řečeno, svou roli opustil.
Když ovšem mluví západní média o Putinově závazku bránit křesťany, zásadně tak činí v intencích toho, že jde o pouhý nástroj geopolitické expanze a naznačují, že za ním nestojí skutečná, autentická křesťanská víra. Západní “učenci” mudrují o Putinově víře jako o cynické hře, která má sloužit jeho politickým zájmům. To ale znamená, že nic něvědí o raketovém duchovním vývoji, který v Rusku po skončení Studené války nastal.
Obrana morálních hodnot
Ve své autobiografii “V první osobě”, která vyšla roku 2000, Putin konstatuje, že prvním ustanovením jakéhokoli zákoníku v Rusku by měly být mravní hodnoty a že Rusko se musí naprosto soustředit na svou duchovní pozici - zcela stejně, jako jej zajímá jeho pozice politická a geografická.
To naznačuje, že prezident Putin skutečně chápe fakt, že v našem světě mají duchovní základy politické reality skutečný vliv na to, jak se celá kultura dále vyvíjí. Životaschopná kultura zkrátka potřebuje morální kompas, který jde hlouběji, než přechodné politické zájmy a sekularistické heslo “dělej si, co chceš”.
Jeho úvaha tedy může být mnohem hlubší - a přesto může mít ony politické důsledky, na něž ji redukuje západní mediální kasta: Mnozí křesťané ve světě cítí, že je Západ zradil. Titíž křesťané vzhlížejí k Rusku s nadějí, že je ochrání - a to mu může pomoci ke globálnímu vlivu.
To, že Rusko přejalo zodpovědnost za křesťanství ve světě, mění situaci na bojišti pro všechny křesťany. Ale i pro ně samotné.
Náhoda?