Pavel Kopecký komentuje "sci-fi" komentáře významných českých feministek k řádění muslimských migrantů, a dovozuje z nich, že konečně víme nejen, co je "posvátný gender", ale také co jsou "vzpomínky na budoucnost"
Na první pohled je to záhada: Zdivočelé české feministky "chápavě" obhajují nechutné sexuální teroristy (zvané politicky korektně "uprchlíci"), kteří dosud nevídaným způsobem zaútočili na bezbranné ženy v ulicích evropských měst.
Otázka dne zní: Co spojuje a motivuje neomarxistickou aktivistku, která se svou aktivní účastí v revoluční gerile stala ministryní v Sobotkově vládě s bulvární komediantkou, jejíž životní rolí se stala manželka ministra obrany a dnes "posvátnou" ideoložku havlismu a feminismu, která v padesátých letech aktivně "zaváděla" komunismus v naší zemi?
Nic menšího než "záchraná operace" ve prospěch migračního sociálně inženýrského experimentu, který po silvestrovských šílenostech v desítkách německých a evropských měst znamenal „chybu v matrixu“ nové reality. Do té doby totiž znásilňování a další sexuálně motivované útoky na bílé ženy zahrávala policie, politici i média úspěšně do autu.
Až naše přebornice na "lidská práva a diskriminaci žen" nám názorně předvedly, že feminismus je pouze zástěrka pro šíření zničující ideologie nového (v tomto případě zatím jen evropského) řádu, který potřebuje nejprve vymýtit státy i jejich domácí obyvatelstvo. Jenže tentokrát elity "nového řádu" poprvé tvrdě narazily i v ostatních než jen "odbojných" středoevropských zemích. A tak soudružky vyrazily do akce.
Bezpečnost? Výsměch!
Kolínský silvestr totiž drsně poodhalil závoj, za kterým se dosud skrývala obludná skutečnost, již si konečně uvědomuje i "na západě" stále více lidí. Totiž že „imigrantská apokalypsa“ znamená nejen rozvrácení sociálních systémů a etnické rovnováhy v Evropských zemích, ale především kolaps právního a bezpečnostního systému v celé Evropě.
Součástí tohoto pečlivě připraveného "experimentu", je na prvním místě totální rozklad společenských poměrů a postupné přebírání moci spolupracujícím organizovaným zločinem v celé Evropě. Jako naprostý výsměch působí, že německá policie z více než 700 oznámení o sexuálním napadení, které podaly ženy jen v Kolíně, "zajistila" pouze jediného konkrétního pachatele.
Problém spočívá ovšem v tom, že toto bezprecedentní divadlo otevřeného masového sexuálního násilí má dozvuky nejen v zemích, kde se bezprostředně odehrálo. Také občané v ostatních státech, kam se zatím nepodařilo převážně muslimské "přistěhovalce" v dostatečném počtu "rozdistribuovat", před sebou náhle spatřili "závan" své vlastní budoucnosti.
Do boje, soudružky!
Není divu, že kolaborantské elity naší „vítačské fronty“ vytáhly na eliminaci dozvuků této „mediální nehody“ ženskou kartu. Feministické ikony se vášnivě pustily boje. Náhle je přestalo trápit brutální násilí a ponižování žen, ale namísto toho vyrazily proti "zneužívání silvestrovských událostí xenofoby“ - a postavily se tak "v revoluční jednotě" na stranu násilníků. Tragikomedie, která tak vznikla, pěkně dokresluje celou tuto odpornou situaci. A její aktérky jsou zosobněním i klíčem k pochopení:
Jedna z neomarxistických opor Sobotkovy vlády Michaela Marksová rozvinula hlavní "obrannou tezi" náhle neobyčejně chápavých a tolerantních feministek: „Představte si, že jste česká žena slavící silvestr na Václaváku. V hustém davu vás neznámý český muž osahává, do ucha šeptá oplzlosti, a tím, jak se na vás tiskne, vám chvíli fyzicky brání od něj utéct. Upřímně: takový zážitek není nic neobvyklého,“ usmála se paní ministryně, která má příznačně na starosti sociální věci. A dodala - na členku vlády příkladně "poraženeckou" - teorii "specifického neodporování zlému":
„Naprostá většina z nás žen více či méně závažnou formu takového chování zažila, a ne jednou. A představte si, že to jdete nahlásit na policii. Nikdo vás fyzicky nezranil, nejvýš vám osahávač ukradl mobil. Jak myslíte, že se policie zachová? Pošle vás domů a pravděpodobně někdo utrousí, že můžete být ráda, že si vás nějaký chlap všiml.“
Je těžko uvěřitelné, že po tomto výroku uvědomělá soudružka současně ihned nerezignovala na svůj ministerský post. Nemusí. A to nám opět poodkrývá něco podstatného o naší realitě.
Migranti na spartakiádě
Neomarxistická falanga ke které Marksová patří, totiž představuje avantgardu celého migračního experimentu. Jejich hlavními "ideovými obušky" byly dosud "jen" radikální feminismus a genderismus. Ty tvoří současnou základnu, na kterou se přesunula neobolševická "revoluční garda". Tón nechutné "obhajoby" migrantského násilí proto udala zkušenější soudružka z padesátých let Jiřina Šiklová, zvaná pro svoji fanatickou komunistickou agitační horlivost na filosofické fakultě studenty „rudá fena“.
Není od věci připomenout, že tato dnešní "havlistická moralistická obryně" byla postrachem studentů a profesorů, kteří plně nesdíleli tehdejší kapitolu "Nového světového řádu" - radostného budování komunistického ráje. A jak se ukázalo, na své mládí dodnes nezapomněla. Přišla s originálním přirovnáním kolínských událostí se spartakiádou z roku 1955, které se jako svazácký kádr a čerstvá kandidátka KSČ tehdy pochopitelně zúčastnila. Hromadné osahávání žen je - jak nám Velká Feministka nyní vysvětlila - pro případ, že jde o revoluční folklór, docela přijatelné a vlastně veselé, snad jenom trochu "mladicky rozpustilé": „V roce 1955 byla poprvé spartakiáda, byli tam dorostenky a dorostenci. Ti udělali kruh a ohmatávali tam holky,“ sdělila vážená "socioložka" Právu.
Jestli někoho napadne, že se soudružka zbláznila, mýlí se. Ona chce pouze vědomě zakrýt, co je to Taharrush. Při této oblíbené kratochvíli zločineckých gangů (dnes už nejen v arabském světě) jsou bezbranné ženy obklopeny skupinami násilníků. Při jejich "spartakiádě" se soutěží především o to, kdo strčí obětem prsty do co nejvíce tělesných otvorů - později jsou obvykle šokované ženy hromadně znásilněny.
Báječná budoucnost
Korunu tomuto novému pojetí "sportu" (jemuž se máme "tolerantně" přizpůsobit) nasadila ovšem až herečka Veronika Žilková, manželka ministra obrany Martina Stropnického: „Je to silný pud přírody. I mnoho evropských žen časem svůj pud určitě bude dobrovolně směřovat k novým samcům...,“ sdělila "rozmarně" v rozhovoru pro Parlamentní listy. A vzhledem k tomu, že je zřejmě na pudy expertka, zafilosofovala:
„Tohle Němci museli čekat. Evropská ženská móda je hodně provokativní. V táborech jsou měsíce zavřeni muži v produktivním věku nejen na práci, ale i na vše ostatní. Přicházejí ze zemí, kde ženy nechodí v obtažených džínsách… Sexuální pud – příroda může pak přebrat vládu nad představou mírumilovné integrace.“
Musíme se prostě přizpůsobit novým poměrům. A pěkně od dětského věku. Proto je prý podle Žilkové- Stropnické (v souhlase s Marksovou-Tomínovou a Šiklovou-Havlovou) třeba zavést na školách "multikulti výchovu", aby si dívky (a patrně i chlapci) na svůj pokrokový úděl zvykali. Mladý soudruh Stropnický (ten zelený zpražského magistrátu) ji zjevně prodělal, protože kuňkl, že Praha bez problémů přijme dvanáct tisíc muslimských cvičenců na pouliční sexuální praktika. Nevlastní maminka musí mít radost.
Soudružky feministky se prostě hezky doplňují. Jejich "doznání" však není jenom naprosto cynické vůči dívkám a ženám, které již dlouhé měsíce a roky musejí podstupovat odporné "muslimské školení" multikulti v praxi německých a dalších evropských měst. Ukazuje především, kam chtějí dovést nás. Proto k úvodem zmíněné otázce patří ještě jedna:
Pokud tento jejich "novátorský přístup" není schvalováním trestných činů, pak bychom tento paragraf trestního zákona asi měli úplně zrušit. Policie má ostatně plné ruce práce s obviňováním docenta Konvičky a jemu podobných "extrémistů a xenofobů" šířících nenávist vůči muslimské avantgardě.