Ve dnech 19.–21. dubna se konalo setkání pracovní skupiny Papežské akademie věd, která se zabývala evolucí člověka. „V onom prvotním transcendentním původu člověka bychom měli skutečně připustit přímou účast Boží,“ řekl biskup Marcelo Sanchez Sorondo, kancléř akademie.
V textu, který byl vydán těsně před tímto setkáním, biskup Sanchez, kardinál Roger Etchegaray a Henry de Lumley, ředitel Ústavu paleontologie člověka v Paříži, uvedli, že „devět miliard let uplynulo od Velkého třesku ke vzniku prvotního neživého oceánu na planetě Zemi, a pak další čtyři miliardy let trvalo, než se objevil člověk se svými 100 miliardami mozkových buněk a schopností klást si otázku, jaká je jeho úloha v dějinách vesmíru a života, a rekonstruovat svou vlastní historii“.
„Věřící abrahámovských náboženství vědí, že výchozím bodem není amorfní náhoda či jakýsi osudový zvrat, jak předpokládají skeptikové a materialisté,“ pokračují. „Křesťané vědí, že vděčí za svůj původ nejsvětější Trojici, která jim úkonem lásky poskytla privilegium poznávat a milovat Boha a být správci stvoření. To lze již zahlédnout v náboženství obecně a také u předkřesťanských filozofů.“
Papežská akademie věd není orgánem učitelského úřadu, jak je vysvětleno na jejích webových stránkách. „Jedná se o nezávislý subjekt v rámci Svatého stolce. Ačkoli k jejímu znovuustavení (v roce 1936) došlo důsledkem papežské iniciativy a nachází se pod přímou ochranou úřadujícího papeže, akademie definuje své vlastní cíle takto: „... podporovat pokrok v matematice, fyzice a přírodních vědách a studiu epistemologických problémů souvisejících s těmito vědami.“