Vatikán. „Ježíšova zvěst není nějaká patina, ale proniká do srdce a mění nás“ – řekl papež František v homilii při dnešní mši svaté v kapli Domu sv. Marty. Se Svatým otcem koncelebrovali arcibiskup Rino Fisichella a arcibiskup José Octavio Ruiz Arenas, předseda a sekretář Papežské rady pro novou evangelizaci, několik dalších kněží z této rady. Účastnili se zaměstnanci elektrické centrály a truhlárny governatorátu městského státu Vatikán.
Papež František ve své homilii komentoval dnešní úryvek z Markova evangelia (10,28-31), ve kterém Petr jménem všech učedníků říká Ježíšovi: „My jsme opustili všechno a šli za tebou“ (10,28) a nepřímo se tak ptá, co za to. Tato otázka se týká života každého křesťana, řekl papež. A Ježíš odpovídá, že se těm, kdo jej následují, dostane mnoho dobrého spolu s pronásledováním. Pánova cesta „vede ponížením a končí křížem“. Protivenství bude tedy vždycky, protože „Ježíš touto cestou šel jako první“. „Pokud křesťan v životě žádné těžkosti nemá, upozornil Svatý otec, a všechno jde krásně a dobře, pak něco nehraje, a lze se domýšlet, že „je spřízněn s duchem tohoto světa, s mondénností“. A toto pokušení je křesťanovi vlastní.
„Následovat Ježíše ano, ale jen do určité míry, tedy v rámci určité kulturní formy. Jsem křesťan, mám tuto kulturu… avšak bez opravdového následování Ježíše, bez toho, že bych se ubíral Jeho cestou. Pokud je Ježíš následován jako nějaká kulturní nabídka, používá se tato cesta k postupu nahoru, k získání moci. A dějiny církve jsou toho plné, počínaje různými císaři a pak vládci a mnoha lidmi. A někdy – nechci říci, že mnohdy – také některými kněžími či biskupy. Někdo říká, že jich je mnoho. Tito někteří mají za to, že následovat Ježíše, znamená dělat kariéru.“
Papež pak připomněl, že ještě před dvěma stoletími se v literatuře užíval obrat „církevní kariéra“ v pozitivních souvislostech. „Mnozí křesťané, pokoušení duchem tohoto světa, se domnívají, že následovat Ježíše je dobré, protože to prospívá kariéře, postupu. Není to však duchovní, poznamenal papež František, ale je to postoj Petra, kterému Ježíš odpovídá: „Ano, dám ti všechno spolu s pronásledováním. Není možné, pokračoval papež, vyjmout z Ježíšovy cesty kříž. Ten zůstává vždycky. Neznamená to ovšem – dodal - že si má křesťan sám ubližovat“. Křesťan „následuje Ježíše z lásky a jde-li se za Ježíšem z lásky, pak ďáblova závist dělá všechno možné. Duch tohoto světa to netoleruje, netoleruje svědectví“:
„Pomysleme na matku Terezu: co říká duch tohoto světa o matce Tereze? »Ach, matka Tereza byla krásná žena, která udělala mnoho dobrého pro druhé.« Duch tohoto světa nikdy neřekne, že bl. matka Tereza trávila každý den několik hodin eucharistickou adoraci… Nikdy to nepoví, protože redukuje křesťanství na sociální činnost, na pouhé prokazování dobra. Jako by křesťanská existence byla jenom nátěrem, patinou křesťanství. Ježíšova zvěst není žádná patina. Ježíšova zvěst proniká až do morku kostí, do srdce, do našeho nitra, a proměňuje nás. To však není tolerováno duchem tohoto světa. Ten to netoleruje a proto přicházejí pronásledování.“
Kdo opustí svůj domov, svou rodinu, aby následoval Ježíše, pokračoval Svatý otec, dostane stokrát více už v tomto čase. Stokrát víc spolu s protivenstvími. Nemělo by se na to zapomínat.
„Následovat Ježíše, znamená jít za Ním a s Ním z lásky, stejnou cestou. A duch světa bude tím, kdo to netoleruje a bude nám působit utrpení. Takové utrpení jaké snášel Ježíš. Prosme o tuto milost, tedy následovat Ježíše cestou, kterou nám ukázal a naučil nás jít po ní. Je krásné, že nás nikdy nenechá samotné. Nikdy! Vždycky je s námi.“
Končil svoji dnešní homilii papež František.