Často, když je nastoleno téma legálních potratů a následuje diskuse, je na zastánce ochrany života vznesena otázka: „Ale co v případech znásilnění a incestu? Nutili byste ženu, která byla obětí násilí k tomu, aby si dítě nechala?“ Odpověď, že zcela nevinné dítě by nemělo být odsouzeno k smrti za zločin svého otce, obvykle nebývá dobře přijímána.
Ptal se někdo žen, které byly obětí znásilnění a incestu, co by udělaly ony? Ve skutečnosti ano. Elliot institut1, nezisková organizace provozující portál afterabortion.org, se těchto žen ptala a podporuje je v jejich úsilí2 komisemi a v médiích. Třicet osm žen podepsalo otevřený dopis v naději, že jim jednou bude dopřáno sluchu od veřejných činitelů, o tom, co zažily a co potřebují.
V dopise se mimo jiné píše:
„Naše zkušenosti jsou různé. Mnohé z nás své děti donosily. Některé z nás své děti vychovávaly či vychovávají, zatímco jiné je umístily do adoptivních domovů. Jiné z nás podstoupily potrat. V mnoha případech jsme se cítily být k potratu přinucovány od členů rodiny, sociálních pracovníků a lékařů, jež trvali na tom, že potrat je tím nejlepším řešením. Mnohým z nás potrat způsobil psychické a emoční trauma, které se vyrovnalo nebo ještě přesáhlo trauma ze sexuálního násilí, jež mělo být námi podstoupeným potratem 'vyléčeno'. Jsme jediné, které mohou podat svědectví o našich skutečných zkušenostech a potřebách. Jak dlouho nás budete odmítat vyslechnout?“ Ve „Svazku faktů“3 předkládají silné a dojemné výpovědi:
„Proč dokonce i zastánci ochrany života hovoří o výjimkách v případech znásilnění a incestu, jako by to byl způsob jak mít s matkou 'soucit'? Chcete-li být opravdu soucitní, dejte této matce příležitost, aby zvolila život.“ Denisa, oběť incestu a nuceného potratu „Cítím se být osobně napadena a uražena vždy, když slyším, že by potrat měl být legální v případech znásilnění a incestu … Nikdo nás nežádal, abychom svůj příběh vypověděli z našeho hlediska.“ Kathleen DeZeeuw, matka, žena přeživší znásilnění Elliote institut se dotazoval 192 žen4 bylo znásilněno a 28 bylo obětí incestu). Z těchto obětí 69 procent své dítě donosilo a buď je samy vychovaly, nebo pro ně sestavily adopční plán, 29 procent podstoupilo potrat a 1.5 procenta mělo samovolný potrat. Zjistilo se, že takřka 80 procent žen z těch, které podstoupily potrat, řeklo že potrat byl špatným rozhodnutím; 43 procent těchto žen řeklo, že zakoušely nátlak k potratu od členů rodiny nebo zdravotnických pracovníků.
V tom stejném průzkumu se 80 procent z těch žen, které své dítě donosily, vyjádřilo, že jsou za své rozhodnutí šťastny, a žádná z těch žen, jež své dítě počaté skrz sexuální násily donosily, svého rozhodnutí nelitovala.
V knize vydané Elliot institutem5 a dětech počatých sexuálním násilím, autoři ženám umožňují, aby čtenářům sdělily, jak byly svými rozhodnutími ovlivněny. Zde jsou některé z jejich vhledů:
„Jakmile se má dcera narodila, zamilovala jsem se do ní na první pohled. Věděla jsem, že jsem se rozhodla správně, když jsem se rozhodla si ji nechat.“ - Nancy
„Často pláču. Pláču, protože nemohu zastavit ty útoky. Pláču, protože má dcera je mrtvá. A pláču, protože to stále bolí.“ - Edith.
„Myslím, že těhotné oběti znásilnění jsou diskriminovány, protože lidé se domnívají že jste blázni, chcete-li si nechat dítě muže, jež vás znásilnil. Dívají se na nás jako na lháře nebo hlupáky.“ - Sharon, aby mohly promluvit před Kongresem, Demokratickými a Republikánskými národními Elliot institutu, nazvaného Těžké případy: nová fakta, nové odpovědi některé z žen, které počaly důsledkem znásilnění nebo incestu (164 žen, Svědkové a vítězové: promlouvají o svých těhotenstvích, potratech
„Potrat nepomáhá ani neřeší problém – pouze skládá a vytváří další trauma již tak strádající oběti tím, že se jí vezme jediná věc, která jí může přinést radost.“ - Helene
„Důsledky potratu jsou v mém životě mnohem více dalekosáhlé, než důsledky znásilnění.“ - Patricia
Potrat je velmi vypjatý problém, v případech znásilnění jedním z nejvíce politicky těkavým. Vyjadřování názorů bývá prudké, a zdá se že každý má co říci k tématu těhotenství způsobeného znásilněním. Jsou zde ale skutečná slova od skutečných žen, které otěhotněly důsledkem sexuálního násilí. Jejich názory by měly být brány vážně. Dlužíme jim právo být slyšeny.
Budete naslouchat?
Janice Shaw Crouse, 1.10.2012
Poznámky:
1. Viz http://afterabortion.org/2011/special-reports-2/
2. http://www.theunchoice.com/pdf/OnePageFactSheets/HardCasesPetition.pdf
3. http://www.theunchoice.com/pdf/FactSheets/HardCases.pdf
4. http://afterabortion.org/2010/sexual-assault-and-abortion-survey/
5. http://www.theunchoice.com/victimsandvictors.htm
přeložil Jakub Moravčík
originální text zde: http://www.cwfa.org/content.asp?id=21599