V české katolické církvi už delší dobu doutná nespokojenost liberálnějších kruhů se špičkami církve a především jejím nejvyšším představitelem, pražským arcibiskupem a primasem českým Dominikem Dukou. Jeho nejznámějším kritikem je Tomáš Halík, ale před dvěma týdny Dukovi i Katolický týdeník odmítl zveřejnit text o islámu a násilných tendencích v něm, jímž arcibiskup reagoval na vraždu francouzského kněze Jacquese Hamela. Ke kritice Duky se přidalo také Radio Proglas. Když kardinálův poradce, kněz Milan Badal, zpochybnil dělení na zlé islamisty a hodné muslimy, Halík namítl, že takhle mluví spojenci džihádistů a že to je pomoc teroristům. Kdo je pro českou katolickou církev reprezentativnější?
Má katolická církev vzdorovat muslimské imigraci?
Musíme si říci několik základních věcí. Pokud vezmu celý muslimský svět, můžete mi jmenovat zemi, v níž by byla demokracie, náboženská svoboda, rovnoprávnost mužů a žen, v níž by se neuplatňovalo právo šaría?
Tak máte arabské demokracie typu Maroka...
Netvrdím, že to ve všech těchto zemích je stejně špatné, to jistě není. Taky nepatřím k těm, kdo tvrdí, že islám je temné středověké náboženství, které nás musí dohnat. Islám nás v historii nejednou předběhl, třeba antiku jsme kdysi do Evropy přebírali ne od Řeků a Římanů, ale od Syřanů. Po celou jeho existenci jsme s islámem vedli dialog. Když někdo čte druhou otázku učebnice Tomáše Akvinského o cestách k poznání Boha, on přece přebírá Avicenu, Averoa, Gabirola, Maimonida, což je tedy židovský autor. To je přeci součást našeho teologického myšlení. Ale musím také popravdě říct, že tito myslitelé byli dalším vývojem v islámu odmítnuti jako heretici. Máme s islámem sice jednoho Boha, ale v jeho pojetí se lišíme. Islám nezná to, co zná křesťanství, tedy rozdělení a autonomii duchovní a civilní sféry. Protesty v tamních společnostech se na rozdíl od našich zeměpisných šířek, kde po vás hodí dejme tomu vajíčko, ale nikdo vás nezabije, docela často odehrávají se zbraní v ruce. Musejí být jasně dané principy a musíme s těmi příchozími opravdu takto mluvit. V západních společnostech vzniká strach. Když vidím dnes ty fronty před Pražským hradem, ty hrozné procedury na letištích... jestli to půjde dál tímto tempem, neumím si to za deset let vůbec představit. To by byla hrůza tady žít.
A většího počtu muslimů v Evropě je třeba se obávat?
Já mohu jenom opakovat postřeh kardinála Gantina (Bernardin Gantin, beninský kardinál, zemřel v roce 2008 – pozn. red.), což byl velký přítel našeho kardinála Tomáška. Gantin o vyznavačích islámu řekl: dokud jich je ve společnosti pět procent, nejsou problémy. Když jich je patnáct procent, začnou přicházet s požadavky, že by chtěli obsazovat svými lidmi určitá klíčová místa ve společnosti. A jakmile se dostanou na 25 procent, začnou do zákonů prosazovat právo šaría a usilovat o převzetí vlády.
A vy s tímhle postřehem o úměře mezi procentem muslimů ve společnosti a jejich asertivitou souhlasíte?
Myslím si, že tomu tak často je. Ovšem ano, jinak můžete mluvit v Latinské Americe nebo i ve Spojených státech, kde se podíl muslimů ve společnosti pohybuje kolem jednoho či dvou procent.