Vatikán. Předseda Papežské rady pro mezináboženský dialog se vrátil navýsost spokojen z více než týdenního pobytu v Saúdské Arábii. Podle jeho názoru zde nastal průlom, protože Svatý stolec zahájí pravidelný dialog se Světovou muslimskou ligou, sídlící v Rijádu, a to navzdory tomu, že v Saúdské Arábii jsou kříže na veřejnosti zakázány...
„Je nutné vyzdvihnout skutečně mimořádný význam této cesty, vzhledem k tomu, že se jednalo o první návštěvu, kterou předseda vatikánského úřadu vykonal v Saúdské Arábii, tedy v zemi, která je strážcem Mekky a Mediny, dvou nejposvátnějších míst islámu, kam ročně putují miliony muslimů.“
řekl francouzský kardinál Vatikánskému rozhlasu krátce po návratu do Říma.
„Saúdská monarchie a papež František této iniciativě vyslovili plnou podporu a tamní sdělovací prostředky zřetelně poukázaly na jedinečný ráz probíhajících setkání. V pondělí, kdy jsem odlétal, se na úvodních stránkách novin objevilo celkem osm článků k podpisu prohlášení o posílení spolupráce.“
Toto prohlášení předseda Papežské rady pro mezináboženský dialog podepsal s vedením Světové muslimské ligy v saúdskoarabském hlavním městě:
„Je to dohoda o spolupráci, jakou už máme s Marokem a mnoha jinými zeměmi. Jádrem jsou pravidelné schůzky, při kterých představitelé obou stran každé tři roky jednají o nějakém konkrétním tématu. Předcházejí jim přípravná setkání, čímž se vytváří atmosféra neustálé diskuse a názorové výměny.“
Během jednání s muslimskými představiteli v domovské zemi islámu se kardinál Tauran mohl opakovaně ujistit o tom, nakolik si také zde váží papeže. K Františkovu setkání se saúdskoarabským monarchou Salmánem přitom dosud nedošlo, zatímco jeho předchůdce, krále Abdalláha, přijal v roce 2007 Benedikt XVI. na audienci ve Vatikánu, přičemž také tehdy se jednalo o premiéru.
„Lze říci, že papež František a Svatý stolec všeobecně působí velice věrohodně a že tento hlas svědomí lidstva je vnímán také v jiných kulturních souvislostech. A to je velmi důležité...“
Host z Říma usiloval v Rijádu o jasné vyjadřování podle vůdčí myšlenky: Neexistuje střet civilizací, nýbrž na sebe spíše naráží politováníhodná nevědomost na obou stranách.
„Myslím si, že všechna náboženství jsou dnes vystavena dvěma nebezpečím, a sice terorismu a ignorantství. Často proto opakuji, že budoucnost závisí na vzdělání, neexistuje žádný jiný nástroj. Také v Saúdské Arábii jsme své partnery v rozhovoru naléhavě žádal o to, aby se ve školách o křesťanech mluvilo dobře – a aby se říkala pravda!“
Kurikální kardinál se v Rijádu bez velkých okolků zasazoval také o náboženskou svobodu – skutečnost, že na diplomatické půdě sloužil mši svatou pro tamní katolické zahraniční pracovníky je silný signál, protože nemuslimské bohoslužby jsou v zemi přísně zakázány.
„V Saúdské Arábii – a to je nutné říci – dosud neexistuje svoboda náboženství a kultu. Přitom zaručit svobodný výkon bohoslužby by bylo skutečné minimum, protože například diplomatické právo předpokládá, že na velvyslanectvích mohou být kaple. Křesťané by měli mít podíl na kulturním a společenském dialogu, ale zde se vyskytují obtíže, protože na nemuslimy se nadále pohlíží jako na občany druhé kategorie. V tomto ohledu před námi stojí ještě hodně práce, ale na druhou stranu mne potěšilo, když mi král řekl, že uznává přínos křesťanů a nemuslimů na budování země. To považuji za kladnou známku, protože tito lidé skutečně pracují na rozvoji oné země.“
Kardinál Tauran tím míní přičinlivost zahraničních pracujících, kteří přicházejí zejména z Filipín, ale také ze západních států.¨
„Vnímal jsem, že saúdskoarabští představitelé chtěli také navenek ukázat, že v zemi existují nové možnosti k diskusi a ke změně jejího obrazu.“
Jedním z témat Tauranovy cesty byl rovněž terorismu, uzavírá v rozhovoru pro naše mikrofony:
„Navštívili jsme také radu či sbor Šura, což je určitý druh parlamentu. V jeho rámci pracuje oddělení, které se pokouší působit proti radikalizaci ve školství, a to pomocí různých aktivit a filmů. To je něco nového. Potkal jsem tam mladé lidi ve věku 18 až 25 let, kteří všichni přišli z významných univerzit v Evropě a Spojených státech a vyráběli protiextremisticky zaměřené filmy. Také v tomto případě si proto myslím, že je nutné se navzájem poznat, abychom pak mohli jeden druhého uznat.“