Vatikán. Na Papežském východním institutu se uskutečnilo sympózium na téma „Křesťansko-arabské dědictví a dialog mezi islámem a křesťanstvím“. V jeho rámci tato akademická instituce, založená papežem Benediktem XV. v roce 1917, složila hold svému dlouholetému profesorovi, P. Samiru Khalilovi Samiru, který letos v lednu (10. 1.) dovršil 80 let. Tento egyptský jezuita a specialista v oblasti islamistiky pro náš rozhlas při té příležitosti řekl:
„Myslím si, že většina muslimů by si přála mírumilovný islám, bratrský islám. Ti ovšem nevládnou. Dokud nedojde ke skutečné revoluci, k naprosté změně konceptu islámu, bude v islámu pokračovat vnitřní konflikt. Jediným řešením je pro nás šířit kulturu soužití! Ve 20. letech minulého století byl v Egyptě rozšířen slogan: Náboženství patří Bohu, vlast všem. To je princip, o který nám jde. Náboženství je osobní záležitost, ale vzájemné soužití, společný život, s cílem vytvářet národ, pracovat na společném projektu, to je ideál, který si rovněž Bůh přeje pro všechny.”
Samir je autorem více než 60 knih a přes 1500 článků. Působí jako poradce mnoha církevních exponentů i evropských a blízkovýchodních politiků. Hlavním předmětem jeho bádání je křesťanský Východ, kulturní a teologické dědictví arabského křesťanství, islám a integrace muslimů v Evropě a vztahy mezi křesťany a muslimy.
V roce 1968 založil v Káhiře Centrum pro arabsko-křesťanské bádání, kde shromáždil staré tisky a manuskripty křesťanských Arabů. Instituce byla zničena při požáru v roce 1971. Ačkoli byla v roce 1974 obnovena, fungovala pouhý jeden rok. P. Samir poté odešel do Říma a byl jmenován profesorem Papežského východního insitutu (tzv. Orientál). Kromě výuky se nadále věnoval shromažďování arabských rukopisů křesťanských autorů. Ze sbírek evropských knihoven se mu jich podařilo získat na mikrofilmech a mikrofiších na 3500. V roce 1986 začal přednášet na univerzitě sv. Josefa v Bejrútu, kde rovněž založil Centrum pro dokumentaci a výzkum arabských křesťanů (CEDRAC, Centre de Documentation et de Recherches Arabes Chrétiennes), které shromažďuje dokumentaci o arabsko-křesťanském dědictví na Blízkém východě. Současně pokračoval v působení na římském Orientale a v Centru Sèvres v Paříži. Přednášel rovněž o křesťanství imámům na bejrútském Institutu Maqasid, hostoval na univerzitách ve Štýrském Hradci (Graz), na Sophia University v Tokiu, na káhirské Al-Azhar či na Georgetown University ve Spojených státech.