Francie. Církevní instituce angažované v pomoci migrantům zkoumaly, jaký je vztah katolíků k této otázce. Věřící jsou otevřenější než zbytek společnosti a ochotněji také nabízejí pomoc.
Katolíci ve Francii jsou otevřenější k migrantům než zbytek tamní společnosti. Dokonce i v případech, kdy nesouhlasí s liberální migrační politikou, nedávají ruce pryč od pomoci příchozím. 6% praktikujících katolíků dokonce poskytlo migrantům útulek ve vlastních domech – vyplývá z průzkumu provedeného na doporučení církve.
Katolíci se nicméně shodují se zbytkem společnosti pokud jde o fakta. Reflektují vysoký příliv běženců ze zahraničí. Většina věřících hodnotí integrační proces negativně a domnívá se, že se migranti do společnosti integrovat nebudou. 46% katolíků se navíc domnívá, že se cizincům dostává lepšího sociálního zabezpečení než domácímu obyvatelstvu.
Katolíci v naprosté většině nesouhlasí s naprostým uzavřením hranic, čímž se od většiny populace liší o více než 32%. Zároveň se však 58% z nich neshoduje s tvrzením, že Francie si stojí natolik dobře, že by měla morální povinnost k přijímání migrantů. Největší rozdíl mezi katolíky a zbytkem společnosti lze však zaznamenat v konkrétním postoji vůči migrantům. Více než polovina věřících se osobně zapojila do pomoci pro příchozí. U praktikujících katolíků je tento poměr ještě vyšší, zároveň se však rozchází s pohledy na samotnou migrační politiku.
Jak upozorňuje Francois-Xavier Demoures, který průzkum koordinoval, francouzští katolíci nejsou v otázce migrace jednomyslní:
„Katolíci jsou názorově velmi rozdělení. Nicméně zastánci krajních názorů, tedy na jedné straně bezpodmínečného otevření hranic a na druhé straně jejich úplné uzavření, jsou menšinou. Největší skupinu tvoří ti, kdo nemají jasně vyhraněný názor. Svědčí to o konfliktu hodnot, který v nich probíhá a je to velmi lidské a pochopitelné. Na jedné straně totiž chtějí být věrní duchu evangelia a apelům papaže Františka, ale na druhé straně mají obavy z hlubokých proměn, k nimž dochází ve francouzské společnosti a které se jich bezprostředně týkají. Nedostatek jasně definovaných názorů lze v podstatě hodnotit jako dobrý, protože svědčí o otevřenosti k reflexi a k dialogu. Poukazuje na to bisup Denis Jachiet, zodpovídající v episkopátu za pastoraci migrantů. Vybízí k opuštění konfrontačního postoje, protože ve Francouzích jsou strachy a obavy různého druhu, kterými je nutné se zabývat.“