Slová pápeža Františka o úlohe žien v cirkvi, utečencoch, ľuďoch so zdravotným postihnutím a sexuálnych menšinách vyvolávajú v katolíckej cirkvi revolúciu. Čo si myslí psychológ a kňaz Tomáš Halík o Františkovi, ako sa vyrovnal so svojimi kritikmi a čo odkazuje Slovákom?
pápež František ide vo verejnej podpore marginalizovaných komunít, akými sú napr. ľudia so zdravotným postihnutím, príslušníci etnických menšín, utečenci či LGBTI ďalej ako jeho predchodcovia a zdá sa, že to myslí „naozaj vážne“. Nielen jeho militantní kritici sa pýtajú, akú cirkev to vlastne chce František vybudovať?
Vize papeže Františka přesně odpovídá paradoxní logice evangelia: církev je otevřená všem, avšak přednostní místo v ní mají chudí, pronásledovaní a marginalizovaní, „první budou posledními a poslední prvními“, „co je v očích světa velké, je malé u Boha, co je nepatrné v očích světa, je velké u Boha“. Jasný je i Ježíšův zákon pro představitele církve: „Kdo chceš být prvním, buď jako poslední a otrok všech.“
Prečítajte si aj: Kňaz Karel Satoria: Boh nie je hore, my sme priamo v ňom
Z toho společenství se sami vylučují ti, kdo sami sebe pokládají za spravedlivé, pohrdají druhými, kdo milují přední místa, vznešené tituly, obřadní obleky s mnoha střapci a modlí se na veřejnosti tak, aby je lidé viděli. Hierarchům církve papež doporučuje, aby si občas přečetli evangelium a vzali Ježíšova slova vážně. A sám to myslí velmi vážně a jde příkladem. Jsem pevně přesvědčen, že i Ježíš by dnes myl nohy prostitutkám ve vězení a z „apoštolského paláce“ se přestěhoval do malého bytu, zastával se utečenců a důtkami bil ty, kteří z Božího domu udělali tržnici.
záujem médií vyvolalo napríklad pápežovo vyhlásenie na synode kardinálov v Amazónii, kde sa vyjadril v prospech odstránenia prekážok pri svätení žien za diakonky. Dajú sa pápežove slová vysvetliť ako úsilie vtiahnuť ženy do klerického stavu? Je to reálne v dohľadnom čase?
Papež nechce „vtáhnout ženy do klerického stavu“, nýbrž dobře ví, že je těžký hřích promarnit charismata, která Bůh dal ženám k službě v církvi (Osobně mám velkou pozitivní zkušenost s vynikajícími teoložkami, kazatelkami a farářkami v anglikánské církvi i v evangelických církvích.). Kdybychom se drželi logiky, že „Ježíš přece vybral za apoštoly jen muže“, museli bychom dodat, že Ježíš také vybral za apoštoly pouze obřezané Židy – jakým právem my tedy světíme lidi jiných národů?
BORIS NÉMETH
Zacházení s ženami jako s druhořadými bytostmi v církvi musí jednou skončit a je k tomu nejvyšší čas. V 19. století ztratila církev vlastní vinou dělníky, pak velkou část vzdělaných vrstev, po r. 1968 velkou část mládeže a nyní ztrácí svou tradiční oporu, ženy.
naposledy sa pod paľbu kritiky hlava katolíckej cirkvi dostala po publikovaní vyjadrenia z filmu Francesco v ktorom povedal. „Homosexuáli sú Božie deti a majú právo na rodinu“ a inde „Čo musíme vytvoriť, je zákon o registrovaných partnerstvách. To je cesta, ako ich právne ochrániť. A za tým si stojím.“ Tieto slová sa zdajú jasné, no ich oponenti tvrdia, že boli vytrhnuté z kontextu. Podporuje podľa vás pápež František registrované partnerstvá LGBTI? Ak áno, je to v súlade s učením katolíckej cirkvi?
Papežská rada pro média ten film autorizovala a odměnila; papež se ostatně vyslovoval pro občanské svazky (tedy registrované partnerství) LGBT už jako arcibiskup v Argentině a nyní to potvrdil znovu, ovšem se současným zdůrazněním toho, že odmítá takové svazky nazývat „manželstvím“.
Učení církve se neustále vyvíjí – nedávno byl např. v katechismu změněn paragraf o dovolenosti trestu smrti – a podobných změn během staletí bych vám mohl vyjmenovat tisíce. Stačí si přečíst nešťastný Syllabus moderních bludů kanonizovaného Pia IX. (proklínající myšlenky svobody náboženství, svobody tisku a mnoha dalších svobod, jichž je nyní církev – zejména od pontifikátu sv. Jana Pavla II. – rozhodným obráncem) a srovnat ho s učením posledního koncilu a všech papežů od sv. Jana XXIII. podnes.