Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku v červnu 2014 rozhodl, že těla mrtvě narozených dětí nesmí končit jako nemocniční odpad. Jednalo se o případ občana Chorvatska, kdy tělo jeho mrtvě narozeného dítěte skončilo v roce 2003 v nemocničním odpadu. Manželé podali stížnost podle článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (právo na respektování soukromého a rodinného života) k Evropskému soudu pro lidská práva, že s tělem jejich mrtvě narozeného dítěte bylo ze strany nemocnice nevhodně naloženo a tím pádem nemohli dostat informaci o místě pohřbení svého dítěte.
Chorvatští manželé nejprve nepožadovali ostatky svého dítěte. Nemocnice provedla pitvu a následně byly ostatky dítěte spáleny na hřbitově s nemocničním odpadem. Manželé se posléze začali neúspěšně zajímat, kde se konal pohřeb jejich dítěte. Zažalovali nemocnici, jakým způsobem s tělem jejich dítěte naložila.
Splitský soud rozhodl, že nemocnice pochybila, když tělo dítěte spálila spolu s nemocničním odpadem, ale zároveň neměla povinnost informovat rodiče, kde bylo pohřbeno. Toto rozhodnutí potvrdil Nejvyšší soud v roce 2008. Manželé neuspěli v roce 2012 s ústavní žalobou. Zároveň podali neúspěšné trestní oznámení na nemocnici, její zaměstnance a smluvního partnera, který provedl kremaci spolu s biologickým odpadem.
Evropský soud pro lidská práva potvrdil, že nemocnice pochybila a porušila práva rodičů.