Vážení čitatelia, ako prípravu na Sviatok všetkých svätých Vám prinášame v tieto dni voľné pokračovanie seriálu o fenoméne Halloween. Dnes ako úvod a historické korene.
********
Ten strašný svátek byl slavený už v 5. století před Kristem. Počátek mu dali Keltové. Podle jejich víry se duše zemřelých vracely v následujícím roce na zemi, aby vstoupily do těl živých. Aby tomu předešli, 31.řijna, tedy v den kdy končil pro Kelty starý rok, konstruovali velmi různé masky a převleky, které měly napodobovat démony a upíry.
Převlečení tančili kolem rozpálených ohnisek a dělali hodně hřmotu, aby je odehnali co nejdále od lidských sídlišť. Svátek byl vhodným časem pro vykonávání čar.
Ti, kteří si chtěli zajistit náklonnost duchů, stavěli v předsíních a v kuchyních zvlášť připravené jídlo.
Populární symboly tohoto pohanského svátku jsou duchové, čarodějnice, netopýři, černé kočky, zombie, sovy, démoni, atp. Jiný symbol - to je vydlabaná dýně se svíčkami hořícími uvnitř.
Teprve v XIX. století se tento atypický svátek dostal spolu s emigranty do Ameriky. Předávaný z pokolení na pokolení podlehl však četným modifikacím a metamorfózám. V noci z 31 října na 1. listopadu milovníci Helloweenu, stejně jako starověcí Keltové, se převlekají za duchy, nestvůry, čarodějnice a organizují pochody cestami měst. Dnes ten svátek pro četné znamená především hru. Proto této noci převlečená děcka chodí od domu k domu, bouchají na dveře a vyžadují sladkosti – jestliže je neobdrží, straší hospodaře. Jedna z odříkávaných básníček zní:
„Duši, přízraky a upíři,
Ďábli, strašidla a jiné můry
Dnes ze svých hrobů vstávají
A do tvých dveří bouchají.
Jestliže nechceš se jich bát,
Musíš sladkosti jim dát.“
Ten zvyk má svůj původ v křesťanské tradici. Ve středověku totiž křesťané během slavnosti Všech svatých /1.listopadu/ chodili po dědinách a žebrali o „těsto pro duši“, tedy chléb s rozinkami. Nikoho však nestrašili, ale dárcům slíbili modlitby za duše jejich blízkých zemřelých.
Jak už jsem psal, charakteristickým elementem krajiny na Halloween jsou v záhradách postavené vydlabané dýně se svíčkami hořícími uvnitř. Ten zvyk zvaný „Jack-o-lant“, vysvětluje jedna irská legenda, o nějakém Jackovi – opilci a tulákovi. Hrdina této legendy přesvědčil ďábla, aby vystoupil na strom. Následně vyřezal v kůře kmene kříž, co odřízlo satanovi návrat na zem. Když Jack zemřel, nemohl se dostat do nebe kvůli svým hříchům, ale nechtěli ho také přijmout do pekla, neboť přelstil ďábla. Proto mu ďábel daroval věčný oheň, umístěný do vydlabané řepy, aby si mohl osvětlit cestu ve věčném cestování po temnotách. V současné Americe řepu nahradila dýně.
Od nedávna se tento svátek začíná šířit také v naší vlasti. Podporují ho různé „lobby“, která má za cíl pouze jedno – odtáhnout lidí od křesťanské tradice. Nezapomínejme, že po té noci následuje jeden z největších křesťanských svátků – slavnost Všech svatých, do kterého už není možné se zapojit celým srdcem po prožití Halloweenu. Stačí si srovnat atmosféru, do které nás uvádějí ty svátky. Halloween, to jsou svátky děsu, hrůzy a vyhrožování; slavnost Všech svatých, to jsou svátek radostí, krásy a lásky zjevené v modlitbě za ty, kteří odešli a snaží se nám pomoct v našem putování do věčné vlasti. V Halloweenu ti, kteří se do toho svátku zapojují, snaží se odpudit od sebe duchy; o svátku Všech svatých schválně vzpomínáme na ty, kteří od nás odešli, aby jejich přiklad byl pro nás živý. Je tedy smutné, že někteří křesťané podceňují svět ducha a velice snadno, kvůli pestrosti, si začínají s ním hrát. Je to jen znamení, že žijeme ve společenství, které netouží po duchovní hloubce, ale velice snadno se spokojí s průměrnosti a s klidným srdcem dokáže míchat to, co patří křesťanské víře, s tím co jí odporuje. Jen - jestliže do bílé barvy přidáme černou, můžeme věřit tomu, že pořad budeme mít bílou? Dobře víme, že ne. Problém je v tom, že většina dnešních křesťanů řekne – No i čím se trápit? Však barva, kterou mám, není zároveň černá? Ano! Ale zda můžu tehdy říci, že jdu za Kristem? Zda k takové průměrné starosti vyzývá mne Kristus?