Košický dúhový pochod - očami českého evanjelika

Do 30.9. 2013 jsem měl výstavu kreseb ,,PRO ŽIVOT,, v atriu teologicke fakulty v Košicích. Dne 28.9., tedy na den svátku mého jmenovce Václava byl v tomto městě  první duhový pochod homosexuálů u jižní brány Hlavní třídy ,za katerálou sv Alžběty. Katolíci dvě hodiny před tím tam zahájili modlitební pochod. Sešlo se zde asi 70 katolíkú s panely,  a některými nápisy , co použili z pochodu Pro život z minuleho týdne.Když jsme se chtěli připojit, dali nam najevo, že se obávají, že budeme mit néjaká ostrá hesla proti homosexualům. Prý byl vydán již homofobní zákon a nechtějí urážet gaye. Jeden exposlanec z Trnavy, co přijel na akci, mi řekl že ten zákon není ještě schválený. Ten pochod katolíků  byl rúžencový, kdy se modlili několik hodin modlitbu ,,Zdrávas Maria,, vždy po 100 metrech. Takže my evangelikálové jsme se rozhodli  vykonat vlastní akci. Jeden organizátor Pochodu pro život mi ŕekl, že s homosexuály nemají zkušenosti jako my v Praze. Řekl mi. že pošlou kameramana, aby vše na místě zaznamenal. To jsme nevéděli, že v kapli jednoho ústavu se za nás modlí plno katolíků a konají za nás eucharistii ve chvíli střetnutí v 15 hodin..

 

Vrátili jsme se s plakáty k teologické fakultě a volal jsem ještě jednou na rúzné evangelikální církve, ale nikdo nemél zájem. Obvolával jsem je již den před tím. Pastor jedné církve, kde chystají konferenci ohně s Kolendou mi ŕekl, že vyučuje biblickou školu... Řekl jsem mu, že by měli konferenci zahájit konfrontací jako církev ve Skutcích. Čteme-li Skutky apoštolské, tak tam byla jen jediná konference, zato tam byl nepřetržitý řetěz konfrontací. Dnes je tomu naopak. Konference ohně stíhá konferenci chvály, ale konfrontace téměř nikde. Musíme se vrátit do praxe prvních apoštolů.  K nám s mojí ženou se přiidaly dvě místní sestry, z nichž jedna byla od babtistů a jeden starší aktivista FAK ( Forum angažovaných křesťanů )  z Trnavy, br. Mojmír Kovář. Bylo nás pět jako v Poláčkovi, ale měli jsme osm plakátů. Karel Poláček byl židovský spisovatel, který také skončil v holokaustu. Tři lidi nám chyběli. Půl hodiny před zahájením duhového pochodu jsem šli na to místo střetnutí u jižní brány, kde se již rojila skupina mladíků. Byli, to členové, příznivci a  aktivisté ,,Lidové strany naše Slovensko,, ( dále: LSNS) a sjíždělo se dost policistů. Bylo nás pět a nesli jsme mimo jiné dvě nepřehlédnutelná hesla, že Ježíš osvobozuje, uzdravuje a dává nový život. Druhé velké heslo s nápisem: Tradičné rodiny sú životodárnou normou. Moje žena nesla anglický nápis, že Ježíš osvobozuje gaye, Mojmír nesl nápis ,, Košice nejsou Sodoma  a sestry si nechaly napsat nápis: Zmierta se s Bohom skrze Ježiša. ( Viz fotky v příloze ) .Aktivistů duhového pochodu bylo zatím málo. Zpočátku asi patnáct, ale byli to spíš studenti středních a vysokých škol, neformovali se do dvojic jako v Praze. Jedna dívka měla nápis: ,,Som homosexi, nie hejterosexi.

 

Aktivisté LSNS, kteří dosáhli dle zpráv počtu 90 mužů, ale dle mého odhadu jich bylo maximum sedumdesát, se začali aktivizovat a donesli prapor a transparent. Policajtů bylo šedesát. Pokřikující hoši LSNS rozložili prostěradlo a na něm byl nápis: ,,Smrt deviantům, homosexuálům a pedofilům. Začali to heslo vykŕikovat, když na místo setkání duhového pochodu vešla novinářka s duhové zbarvenou bundou. Jedna ze sester naší skupiny šla s mojí ženou mezi ty aktivisty LSNS a rozmlouvaly jim to heslo o smrti. Moje žena jim řekla: ,,Kluci, přejte jim život, i vy chcete žít. Tady bojujeme ne proti lidem, ale proti ideologii. Vždyť to jsou jen najatí studenti,". Kupodivu hoši ten plakát stočili. Mohli jsem s nimi hovořit o rodině, o Božím plánu s lidmi a národy. Byli to mladí občané SR, kteří byli znepokojeni situací kolem rozhodnutí vlády a byli zklamaní tím, že křesťanská strana KDH iniciovala  tyto duhové pochody ne v době, kdy je mohli jako  koaliční vláda stopnout. Tehdy byli u moci a propustili takové věci. Dnes jen pokrytecky prohlašují ochranu práv rodin. Proč to neprosadili v době kdy byli u moci ? Mojmír, znalec politikú, na ně udělal dojem, že osobně znal  Mariana Kotlebu. který je vůdcem stále rostoucí této národnostní strany. S těmi mládenci se dalo docela rozumě hovořit a usměrňovat jejich předsudky a postoje. Zde je otevřené pole pro  evangelizaci této skupiny slovenské mládeže. Kdo to bude konat?? Konference ohně jsou jen svícny pod nádobou. Zasahují jen křesťany, nikoliv nenáboženskou společnost. Zde, mezi těmi mladými, bylo těžiště naší dnešní misie. Z vyvýšeného místa jsem na ně volal: ,,Praha pozdravuje Košice. My Češi, Moraváci a Slováci dnes potŕebujeme přijmout Pána Ježíše Krista, našeho skutečného Vůdce, vůdce národů ( Izaiáš 55.4 )  který nás osvobodí a dá nám nový život.,,Kdo uhasí žízeň po spravedlnosti této české a slovenské mládeže? Jsou jako ovce nemající pastýře.Všichni je jen odsuzují.

 

 

Ve chvíli, kdy na scénu vešla další skupinka pŕíznivcú gayú, začalo  velké pokřikování ze strany aktivistů LSNS a policie musela již zasahovat. Viděl jsem, že policie v počtu 60 mužú proti zhruba sedumdesátce mladíků zvolila strategii konfliktu a vyprovokovala  rvačku. Dav hochú  opakovaně řval: ,,Policejní stát... Jednoho z vúdcú skupiny odvedli do policejního auta spoutaného a vedoucí policajtú začal jednat s aktivisty LSNS. Řekl jim, že pokud se nechají usměrnit a budou stát na vykázaném místé, jejich vúdce propustí ještá dnes po akci. To  zabralo a hoši se načas uklidnili. Velitel  policajtú, který to s nimi docela uměl, jim ŕekl, že nejsou representační skupinou košické mládeže, ale že jsou tu také křesťané. Tím myslel nás. Bylo nás jen pět,  ale měli jsme viditelné panely. Těch homosexuálú nebylo ani 40, ale nebyly to homopáry, jak jsme je viděli v Praze, ale nějací najatí studenti, a studentky, kteŕí spíš tvořili skupinu sympatizantú gayú. Jedna dívka nesla nápis, že její rodinu gayové neohrožují. Pŕinesli duhové prapory, a na nich dva kruhy propojené navzájem s kříži místo dolú  nahoru.  Kruh s šipkou nahoru totiž na zavedených znacích pŕedstavuje muže a s kŕížkem dolu ženu. Zde to bylo na praporu naruby. Je to jedna z indikací díla mezinárodního hnutí feministek, které tyto znaky obracejí a znak muže dávají záměrně šipkou dolů.Mojmír začal volat, kde je katolický biskup, aby vidél to rouhání. Mezitím mne obklopily dva týmy televizních reportérú z Markízy a jednoho TV programu č 2. a ptali se mne, proč jako Pražák jsem přijel podpořit křestanskou stranu. Chtěli názor ze strany křestanú na homosexuály. Sdělil jsem jim svůj názor na zneužití pojmu ,,město kultury,, biblické stanovisko a že jako Slováci si dnes plivají na kříž na svém znaku". Projev  TV Markíza mám celý natočený na video k disposici zájemcům. Z projevu ve večerním šotu obou programú vystŕihli jen půl věty, kdy ŕíkám, že máme jako křeťané tyto lidi rádi... STŘIH...ale neodvysílali, že odmítáme na základě Božího slova tuto ohavnost a hřích, který rozkládá, degeneruje národy a vyprazdňuje.rodiny. To jsou celí oni. Mistři lží a klamu.

 

Shromáždění aktivistů LSNS  zcela jistě inspirováno naším heslem a rozhovory, začalo skandovat místo volání o smrti  naše heslo: ,,Chceme tradiční rodiny".  Dle jedné reportáže z novin bylo vidět jednoho aktivistu národnostní strany, jak drží v náručí romské dítě a volali:,,Rodina je otec, matka  a děti.,, I policajti byli tím překvapeni spolu s lidmi z masmedií. Ježíš řekl, že budou volat i kameny, když my budeme mlčet. Zde byla místo kamenú skupina si 70 aktivistů legální strany, jejíž název je: ,,Lidová strana naše Slovensko".  V té chvíli nás oslovila jedna katolička, proč podporujeme ,,tyto extrémisty". Řekl jsem ji, že zde stojíme proti demonstraci zvrácení základních životních a etických hodnot,  a že oni i my jsme občané, kteří za každou svou stranu sem pŕišli svobodně vyjádřit svůj názor. Tato strana je povolena vládou SR a její aktivisté mají tedy právo se veřejně vyjadřovat v rámci zákona. Ptal jsem se jí: Proč tu není víc katolíkú? Vždyť pŕed týdnem zde bylo přes sto tisíc hájit život?  V té chvíli drželi policisté mladíky s praporem strany LSNS dost tvrdě opodál, aby mohla na podiu začít promluva Homoaktivistú. Z několika pŕipravených ŕečníkú za homosexuály, kteří ze strachu před odporem odmítli promluvit, vystoupila jen jedna statečná dívka a za pískotu a křiku  mluvila fráze o lidských právech. Po ní promluvil hlavní organizátor a řekl že homosexuálové mají právo vychovávat děti rozvedených rodičú a že jim poskytnou lepší výchovu. Všiml jsem si, že spolu s námi pískali i lidé stojící hodně opodál. Ve chvíli, kdy mluvil své fráze o právech organizátor akce, se pokusil Mojmír s ním zahájit občanský dialog. Ten homo-aktivista ho téměř zhodil z podia. Vystoupil jsem na podium a ptal jsem se jich. odkud chtějí brát děti ? Jistě je budete chtít získávat skrze juvenilní soudy i na Slovensku, kde se tento zločinecký zákon má prosadit v parlamentu. Byl jsem hrubě vykázán. Aktivisté LSNS volali: Chceme tradiční rodiny. Ve chvíli, kdy se na ně zaměřily kamery televizních štábů, rozvinuli svoji zástavu: ,, smrt deviantům...

 

   Posléze vedoucí duhového pochodu dal povel k pochodu. Hlouček příznivcú gayú - kteří dle programu chtěli i v oblasti daleko od Bratislavy v Košicích,  dát vzkaz gayúm, že i oni zde mají své příznivce - se zvedl. Četl jsem na jejich serveru, že po pochodech v krajských městech chtějí pochodovat i v okresních městech, jako je například Prievidza, Martin, Půchov, či Michalovce. Mluvil jsem s dívkou, která nesla nápis: Mé rodině gayové neškodí.  Dav mladých mužú LSNS s velkým křikem se dali do pohybu a následovali duhovou skupinu dál po Hlavné ulici ke katerdále až dolú k Tescu. Byli oděleni dvěma řadami policajtů v bezpečné vzdálenosti od homoaktivistů.My jsme je již nenásledovali, měli jsme potřebu to vykřičet k Pánu Ježíši, Spasiteli národů.       

 

V počtu pěti jsme se sklonili k modlitbám. Bratr Mojmír si klekl. Když jsme zvedli hlavy, stál kolem nás  kruh asi dvanácti seminaristú ( studentů teologického semináře ) se svým vedoucím spirituálem, kteří celou tu dobu sledovali konfrontaci ve vzdálenosti. Jen pískali na píšťaly při projevu vedoucího gayů s námi. Chvíli jsem všichni jen mlčeli, pod silným dojmem toho, co se stalo. Potom jsme se v naší skupině modlili.  Mohli jsem se společně pomodlit pár modliteb. Abychom se sjednotili s těmi katolickými muži, začali jsme modlitbou ,,Otče náš,,, kterou jsme společně vyslovili.  Potom odešli na své shromáždění a večerní mši.

 

 

 

Protože vše probíhalo naproti ulice Zvonárská, kde je ta synagoga, o níž stále píšu, požádal jsem skupinu, abychom se šli ještě pomodlit za živé členy místní Židovské obce k blízké synagoze, ke které mám srdeční vztah. Sedli jsem si naproti té synagogy, kde jsem měl mít minulý měsíc výstavu  a nechali jsme si přinést z kavárny čaj a kávu. Položili jsme ruce na líst s některými jmény žijících Košických Židú a přimlouvali jsme se, a žádali jsme Boha o to, aby jim požehnal. V tom k nám přišla anglicky mluvící dvojice manželú z Izraele. On byl soudcem v Tel Avivu a ona byla  redaktorkou Izraelské televize. Šli se na konci Sukotu a na začátku svátku Bible ,,Simcha tora,, podívat na zdejší synagogy. Mohli jsem jim projevit slova lásky a zazpíval jsem jim hymnu ,,Šmá Jišraél,,. Ta žena začala plakat a sestry ji objaly. Byli dojati tím, že v tom místě kde bylo vyvezeno do holokaustu 16 tisíc Židú má někdo zájem o jejich národ. Byli to potomci těch košických Židů, co přežili. Odešli se podívat na druhou synagogu na Puškinově ulici. Asi to nebyli jediní Židé. Za chvíli přišla jedna žena , cizinka  a fotografovala si pečlivě zpuchřelou Davidovu hvězdu na původních dveřích synagogy. Té se vždy dotýkám s pohnutím. Vždy před odjezdem do Prahy se té hvězdy dotýkám, protože se na ni dívali ti, co byli násilně odvezeni. 

 

Potom jsme se mlčky se vraceli  ulicemi, kde bylo stále ještě plno policajtú. Jak dopadl průvod již nevím. Potom se k nám přidal Jurko, můj katolický přítel, který vše od začátku natáčel na video a fotil.