„Lenin věčně živý“ aneb kruh se uzavírá

V letošním roce si připomínáme několik významných jubileí. Kromě stého výročí zjevení Neposkvrněné Panny Marie ve Fatimě je to také sté výročí založení Rytířstva Neposkvrněné a sté výročí vypuknutí Velké říjnové socialistické revoluce, kterou předpověděla Matka Boží ve svém fatimském zjevení. 

Předpověděla i mnoho dalších událostí, které se v průběhu minulého století téměř všechny vyplnily. Protože zprávy o říjnové revoluci se k nám dostávaly značně zkreslené, je dobré si přečíst knihu Ferdinanda Antonina Ossendowského, známého spisovatele, cestovatele, žurnalisty, vysokoškolského učitele, který v Rusku žil dlouhé roky před revolucí a také po jejím vypuknutí a měl přístup k informacím z první ruky. 

Zde otiskujeme jen krátký úryvek z knihy: 

„Začneme novou hru!” opakoval Lenin, udeřiv pěstí do stolu. „Předvídal ji filosof-snílek Vladimír Solovjev. Pozdvihneme Asii proti Evropě! Vzbouříme Indy, černochy i Araby proti Anglii, Francii i Španělsku! Vznítíme revoluci barevných národů proti bílým. Postavíme se do čela hnutí a rukama žlutých, černých i hnědých továryšů rozvrátíme starý svět! Musíme z Východu čerpati síly pro svoje dílo! Rozpočněme práci nad svoláním kongresu Asiatův! Prohlásíme ´svatou válku´ proti Anglii, proti té tvrzi kapitalismu a odvěkého pořádku. Miliarda utištěných národů se postaví do našich řad!” 

Lenin, Trockij a další vůdcové bolševické revoluce v Rusku měli jasný cíl: Zničit křesťanskou civilizaci, kterou identifikovali, do značné míry správně, s civilizací evropskou. Kniha beletristickým způsobem přibližuje čtenáři nepředstavitelné hrůzy komunistického teroru: masové popravy celých rodin i vesnických komunit, vraždy duchovních osob, hladomor a smrt milionů jako jeho důsledek, deportace nepohodlných lidí do koncentračních táborů, jejich mučení tajnou policií Čeka aj. To všechno nezavedl teprve Stalin, jak se snaží dnešní tzv. neomarxisté na Západě svojí propagandou vyzdvihující Lenina namluvit obyvatelstvu, ale už sám Vladimír Iljič hned na úsvitu revoluce. 

Současně kniha ukazuje všeobecnou zkázu mravů, která Rusko po říjnové revoluci postihla jakožto výsledek zákonů fakticky likvidujících manželství a rodinu, umožňujících potrat a pohlavní promiskuitu včetně té homosexuální. 

Po přečtení Ossendowského knihy si musí čtenář nutně položit otázku: Jak je možné, že ruský národ ve značné míře podlehl tomuto bezbožeckému jedu, ten národ, který nazýval svoji vlast „svatou Rusí“? Odpověď nabízí v 1. dílu knihy pravoslavný kněz otec Vissarion, když říká, že ruský člověk se sice sklání před ikonou, kterou považuje za Boha, ale schází mu Duch Svatý. To odpovídá analýze, kterou provedlo již dříve mnoho duchovních myslitelů a znalců ruské duše: Víra ruského pravoslaví, podléhajícího důkladné kontrole carských úřadů, se omezovala pouze na vnějškové rituální projevy při naprosté absenci vnitřního vztahu jednotlivce k Bohu, který se musí navenek projevit snahou o život podle Božích přikázání. Úcta ikon, nepochybně ušlechtilá a vycházející z tradice hluboké a křišťálově čisté víry, degradovala na pověrečné praktiky „dám, abys dal“: Zapálím svíčku před ikonou a hluboce se ukloním, abych „za odměnu“ dostal od Boha nějaké materiální dobro. 

Pak ovšem nebylo problémem nahradit ikony Krista, Matky Boží a světců rouhačskými pseudoikonami Marxe, Lenina a posléze Stalina – a všechno pokračovalo dále beze změny, statistického občana již nezajímalo, jestli se klaní Bohu, ďáblu nebo osobě diktátora, hlavně, že se někomu klaní, aby získal patřičné materiální výhody, lhostejno, jestli od Boha nebo od mocných tohoto světa. 

Toto je i pro naše současné křesťanství varující. I my mnohdy propadáme, aniž si to přímo uvědomujeme, pověrečným praktikám, i když zcela jiného charakteru než tomu bylo u ruského pravoslaví před revolucí. Adorujeme společenství, citový zážitek nějakého křesťanského shromáždění v domnění, že tady od Boha něco dostaneme, ale jak se staráme, jestli doopravdy věříme všemu, co on skrze Písmo sv. a posvátnou Tradici zjevil a jak plníme jeho přikázání? Jak vypadají naše manželství a rodiny, náš vztah ke klíčícímu životu v lůně matky, naše ohleduplnost k jiným, k jejich zdraví a majetku atd.? 

Lze klidně říci, že právě podceňování těchto podstatných prvků se může stát předehrou k podobné katastrofě, jakou byla před sto lety říjnová revoluce v Rusku. V tomto směru je Ossendowského kniha, jež u nás vyšla v překladu Františka Vondráčka v Praze už r. 1930 v Rolnické tiskárně, důležitým mementem. Fakta v ní uvedená nás seznámí s tím, jak taková revoluce v praxi vypadá a může nám pomoci vyhnout se tomu, co museli lidé v Rusku vyzkoušet na vlastní kůži. Kdo totiž nezná dějiny, musí je znovu prožít.