Známý odborník na islám se zamýšlí nad novým zákonem přijatým ve Spojených arabských emirátech, jenž zakazuje „všechny formy diskriminace založené na náboženství, kastě, vyznání, učení, rase, barvě pleti nebo etnickém původu“. Rovnost je islámu cizí. Nový zákon trestá každého, kdo podporuje „náboženskou nenávist“ nebo financuje organizace, které šíří nenávist.
Spojené arabské emiráty (SAE) přijaly nový zákon, jenž zakazuje „všechny formy diskriminace založené na náboženství, kastě, vyznání, učení, rase, barvě pleti nebo etnickém původu“, řekl P. Samir Khalil Samir agentuře AsiaNews. Je to „krok vpřed“, tvrdí egyptský jezuita. Tento zákon jde proti tomu, co dělají ostatní státy v tomto regionu, kde mnohé z nich jsou stále ještě islámskými totalitami.
Otevřenost SAE ve srovnání s jinými muslimskými zeměmi se dále projevuje přítomností 24 kostelů na území tohoto státu, jež byly částečně vybudovány z prostředků poskytnutých místními vládci. Jak kdysi řekl jeden místní biskup: „Spojené arabské emiráty jsou jedinou zemí, kde je s křesťany dobře zacházeno.“ Není žádnou náhodou, že mnozí křesťané, kteří žijí v Saúdské Arábii, cestují na oslavy vánočních a velikonočních svátků do Abú Dhabí.
Otevřenost této země také pramení z její demografie. Cizinci představují asi 85 procent obyvatel, 5 procent pochází ze Západu. Další pocházejí z Pákistánu, Íránu, Bangladéše, Srí Lanky a Filipín. Jsou zaměstnáni většinou jako dělníci nebo služebnictvo.
Křesťané prý tvoří 10 procent obyvatelstva, ale žádný z nich není občanem Emirátů. Muslimové jsou převážně sunnité, ale jsou tu i místní šíitské komunity, které tvoří až 15 procent muslimské populace.
Podle P. Samira je jedním z hlavních rysů země její vysoká úroveň gramotnosti – 90 procent, což je na blízkovýchodní poměry velmi vysoké číslo. Ženy ve věku 15 až 24 let jsou z 97 procent gramotné, mladí lidé obecně z 93,6 %. Dále následují úvahy P. Samira o nově přijatém zákonu: V arabském a islámském světě, kde je diskriminace běžná, lze považovat zákon proti diskriminaci za vzácnou věc. V arabských a muslimských zemích je islám státním náboženstvím a ostatní náboženství jsou v nejlepším případě tolerována. Rovnost je islámu cizí. Přesto tento antidiskriminační zákon právě dělá toto – zajišťuje rovnost, nahrazuje totalitní názory.
Jakožto křesťané žijící v islámském světě nežádáme toleranci, ale chceme být plnoprávnými občany. Potvrdili jsme to na blízkovýchodní synodě v roce 2010. Křesťané by měli být rovnoprávní občané jako všichni ostatní. V islámských zemích různé ústavy rozlišují mezi muslimy a nemuslimy; mezi muslimy a dhimmi (chráněnými osobami); mezi muži a ženami; mezi Araby a jinými etnickými skupinami.
Podle tohoto nového zákona se zakazují „všechny formy diskriminace založené na náboženství, kastě, vyznání, učení, rase, barvě pleti nebo etnickém původu“. To znamená, že ve Spojených arabských emirátech je zakázána diskriminace založená na islámu.
Rozdělení mezi sunnity a šíity je zlomovou linií, kolem níž se v arabském světě vede mnoho válek. Tento nový zákon zaručuje rovnost mezi lidmi, do značné míry je inspirován Všeobecnou deklarací lidských práv. Je to krok vpřed.
Je důležité poznamenat, že dalším kladným prvkem je skutečnost, že antidiskriminační ustanovení v tomto zákoně se týkají rovněž písemné komunikace, televizního vysílání a sociálních medií. Představitelé SAE jsou si dobře vědomi všudypřítomnosti takovýchto médií. Proto se rozhodli označit za „trestný čin“ všechny formy diskriminace v nich nebo prostřednictvím nich šířenou nenávist.
Podle nového zákona je trestné označit někoho za ,nevěřícího‘ (takfir). Proč? Protože podle islámského práva může být ,bezvěrec‘ nebo ,nevěřící‘ (káfir) potrestán smrtí. Přestože totéž právo zakazuje zabíjení křesťanů a Židů, protože jsou „dhimmi“ (chráněné osoby), toto ustanovení se nevztahuje na pohany, ateisty nebo příslušníky jiných náboženství. Pod islámskou nadvládou nemají nevěřící žádnou ochranu. Takový člověk může buď konvertovat k islámu, nebo být zabit. Skupina Islámský stát užívá tento princip k zabíjení křesťanů (přestože to odporuje islámskému právu).
Tento nový zákon jde dále a zakazuje skutky, které podporují „náboženskou nenávist“, a to i v případě, že nedošlo k žádnému přímému nenávistnému činu. Proto kterýkoli člověk nebo skupina podporující nenávist může očekávat přísný trest.
V minulosti nebyly zločiny z nenávisti zákonem zakázány. Teď tomu tak je. Jedná se o odvážný krok. A my na Západě bychom se zde mohli několika věcem přiučit. Uvažte veškeré pohrdání migranty v Evropě nebo černochy ve Spojených státech. Ve vašich zemích je nenávist většinou rasové povahy. V našem regionu, na Blízkém východě, se nenávist vždycky týká náboženství.
Zákon také zakazuje podporu násilných zahraničních skupin, zejména poskytování peněžních darů takovým organizacím. Domnívám se, že se tím nepřímo poukazuje na Saúdskou Arábii a Katar, o nichž je známo, že financují radikální islámské skupiny.
V tom, že SAE učinily krok vpřed ohledně náboženské svobody, jsou mezi muslimskými zeměmi stále výjimkou z pravidla. Myslím, že bychom měli SAE co nejvíce podporovat. Je šílené kriminalizovat někoho jen proto, že je jiný.
Takovýto vývoj je jen prvním krokem a omezuje se většinou na náboženskou sféru. Ještě je třeba vykonat spoustu práce v oblasti politiky a soudního systému. Ve Spojených arabských emirátech se lidská práva prosazují nerovnoměrně. Svoboda projevu je omezená (jako v každé zemi tohoto regionu). S vězni je opravdu špatně zacházeno. Soudy nejsou zcela nezávislé.
Zahraniční pracovníci nemají zaručena žádná práva. Často je s nimi zacházeno jako s otroky, zejména se ženami, které pracují jako pomocnice v domácnosti. To je velmi závažný problém vzhledem ke skutečnosti, že cizinci tvoří 85 procent obyvatelstva Spojených arabských emirátů.
Přesto je tento nový zákon velmi moderní. Mám dojem, že se SAE rozhodly nedržet se náboženského legalismu a že to je důsledek lepší vzdělanosti. Jedním z nejpozitivnějších rysů této země je vysoká gramotnost. Průměr je 90 procent, což je rekord na Blízkém východě. U žen mezi 15 a 24 lety činí 97 procent. Mezi mladými lidmi obecně to je 93,6 %.
Doufejme, že po tomto prvním kroku budou následovat i další a že totéž udělá více arabských a muslimských zemí.
24. 08. 2015, Asia News