Rada OSN pro lidská práva schválila důležitou rezoluci pro podporu rodiny. Hlasování v její prospěch proběhlo i přes odpor zástupců vyspělých západních zemí, pro přijetí rezoluce byly státy jako Rusko, Indie, Čína, muslimské či africké státy.
Začátkem července proběhlo v Radě OSN pro lidská práva hlasování o rezoluci na podporu rodiny. S odvoláním na Všeobecnou deklaraci lidských práv nazvala rodinu přirozenou a základní buňkou společnosti a vyzvala státy k přijetí opatření pro její podporu a rozvoj. Rodina podle znění rezoluce čelí rostoucí zranitelnosti a státy by jí měly věnovat zvláštní pozornost.
Nevládní konzervativní organizace hlasování uvítaly a považují je za velké vítězství. „Je to zdaleka nejsilnější a nejkomplexnější prorodinný dokument OSN vůbec, na kterém prorodinné delegace pracovaly i přes silnou opozici,“ řekla Sharon Slater z Family Watch International. „Pro prorodinné hnutí je to monumentální pokrok,“ napsala americká C-FAM (Centrum pro rodinu a lidská práva), která doplnila, že dokument navazuje na podobnou prorodinnou rezoluci, která byla v OSN přijata přesně před rokem.
Rada OSN pro lidská práva v rezoluci potvrdila, že „rodiná má primární odpovědnost za péči a ochranu dětí“ a „hraje klíčovou roli v zachování kulturní identity, tradice, morálky, dědictví a hodnotového systému společnosti“; „rodiče mají přednostní právo volit druh vzdělání pro své děti“; „mateřství, rodičovství a úloha žen v přivádění dětí na svět nesmí být základem pro diskriminaci...“, „opatření na ochranu rodiny mohou přispět k poklesu míry neukončení škol, k dosažení rovnosti mezi muži a ženami a dívkami a chlapci, k posílení ochrany proti násilí, zneužívání, sexuálnímu vykořisťování...“ Rada OSN vyzvala státy, aby vytvořily „opatření a programy na podporu rodiny“, implementovaly a podporovaly „politiku citlivou vůči rodinám v oblasti bydlení, zaměstnání, zdraví, sociálního zabezpeční a vzdělávání s cílem vytvořit prostředí podporující rodiny...“, „posilnily roli prarodičů ve výchově vnoučat...“ nebo se zaměřily na „příčiny a zmírnění důsledků rozpadů rodin...“.
Proti přijetí rezoluce se ozvalo více organizací. Ještě před hlasováním to byla Amnesty International, která vyzvala k jejímu odmítnutí proto, že text se podle ní nezaměřil na domácí násilí, pojmy jako „tradice“ či „morálka“ podle ní narušují rodovou rovnost a OSN tímto způsobem údajně podkopává úkoly, o které by měla primárně usilovat. LGBT organizace Sexual Right Initiative nazvala rezoluci „krokem zpět v rozvoji práv jednotlivců“. Rodinu popsala jako formu „patriarchálního útlaku, tradicí a ubližujících praktik“. Podobným způsobem proti rezoluci argumentovaly také Spojené státy a přítomné státy EU. Do jejího textu se snažily včlenit termín „různé podoby rodiny“, jako narážku na domácnosti jednopohlavních párů. Zástupce Egypta, který byl jedním z navrhovatelů rezoluce (bez hlasovacího práva), proti tomu namítal, že rezoluce ponechává samotnou definici rodiny jednotlivým státům. Odpůrci však po svém neúspěchu dokument jako celek odmítli.
Hlasování nakonec prošlo s velkou, dvoutřetinovou většinou v poměru 29 „pro“ (Alžírsko, Bangladéš, Bolívie, Botswana, Čína, Etiopie, Gabon, Ghana, Indie, Indonésie, Katar, Kazachstán, Keňa, Kongo, Kuba, Maledivy, Maroko, Namíbie, Nigérie, Pákistán, Paraguay, Pobřeží Slonoviny, Ruská federace, Salvádor, Saúdská Arábie, Sierra Leone, Spojené arabské emiráty, Venezuela, Vietnam), 14 „proti“ (Albánsko, Černá Hora, Estonsko, Francie, Holandsko, Irsko, Japonsko, Jihoafrická republika, Jižní Korea, Lotyšsko, Německo, Portugalsko, Velká Británie, USA), 4 země se hlasování zdržely (Argentina, Brazílie, Makedonie, Mexiko).